Silných zážitků jsem v tomto roce měla mnoho, asi jako každý. Je těžké z nich vybrat, ale v tomto případě jsem ani chvíli neváhala.
V únoru mi umřela moje dobrmanka Bora. Byla to moje velká kamarádka, která se mnou sdílela všechny radosti i starosti po dobu dlouhých 11 let. Když odešla, bylo mi moc smutno a večer jsem se za ní modlila. Neustále jsem sledovala inzerci pejsků a rozhodovala se jakého si pořídím. Podvědomě jsem stále toužila po dobrmanovi, ale uznala jsem, že v mých letech na něj nemám. Bora mně však vyslyšela, nemohla už se dívat na to, jak se trápím pro ni a poslala mi Airin - Áju.
Nevím už přesně, kdy to bylo, ale bylo to období, kdy se přezouvají gumy u aut. Manžel jel se svým autem do servisu a tam ležela Ája. Nutno dodat, že jsem si ještě předtím zamluvila štěně beaucerona, který je velmi podobný dobrmanovi, ale je to chlupáč. Ája je "boserka" a opravdu překrásná. V servisu se manžel dohodl s majitelkou, že si mohu pejska brát na procházky. Zavolal mi, já jsem hned skočila do auta a jela si pro ni. Okamžitě jsme si padly do oka. Je to paráda, zopakovat si zase procházky průhonickým parkem, kterým jsem s Borinkou brouzdala jedenáct let. Airin je skvěle vycvičená, poslouchá mně na slovo a je velký mazel. Věkem už jsme obě babičky, ale duchem jsme mladé holky, které se radují ze života.
Vždycky jsem věřila, že mezi nebem a zemí existuje něco silnějšího než my. Teď se mi to potvrdilo. Moje milá Borinko, děkuji ti a R.I.P, Tvoje panička.
| Co jste zajímavého zažili v letošním roce? Byli jste svědky nějaké vtipné příhody? Prožili jste nějaké osudové setkání či situaci? Popište váš nejsilnější zážitek roku 2014 formou příběhu či jiného literárního útvaru. Autor nejlepšího soutěžního příspěvku získá mobilní telefon. Více informací najdete zde. |
