Tanzanské souostroví Zanzibar je známé kořením. Býval to největší producent hřebíčku a toto miniaturní koření je dodnes významným zdrojem obživy lidí žijících na ostrově Pemba. Sběr se i dnes provádí ručně, a to v období lokálních dešťů, což je od září do listopadu.
Sklizeň je namáhavá práce, protože trsy květních poupat jsou schované v hustém a špatně přístupném listoví. Nechávají se vyschnout na slunci, čímž získají podobu známého voňavého koření.
Rostou na stromech, které tam byly přivezeny na začátku 19. století z Indonésie. Často dorůstají do výšky až 15 metrů, takže sběrači musejí být zdatnými lezci. Na sběru se podílejí celé rodiny. Muži, ženy i děti, jakkoli malé, vstávají v době sklizně častě ráno. Do korun stromů lezou muži, ostatní sbírají trsy popadané na zem.
V jutových pytlích se sklizeň přinese do vesnice a tam se úroda roztřídí na květy a na listy. Obojí se nechá vyschnout na rohožích rozprostřených na slunci. Suché listy se pak dají rozdrtit a slouží při výrobě parfémů či olejů, které se dají využít při ošetření zubů.
Sklizeň bývá bohatá, takže často je vidět rohože plné sušící se úrody i kolem silnic. Sušení trvá asi tři dny a po tu dobu se celým ostrovem nese sladká, omamná vůně. Pak vesničané svou sklizeň odnesou do jednoho ze tří vládních sběrných center, kde se úroda přesívá ručně na sítech, aby se zbavila nečistot a nechtěných úlomků. Na sítech zůstává čistý a kvalitní hřebíček. S čistým produktem se postoupí k váze, u níž vesničané dostanou hned zaplaceno. Do jednoho pytle se vejde 90 kilogramů koření, za něž se vyplácí 720 dolarů (asi 16 000 korun).
Pro kvalitu hřebíčku je rozhodující jeho vůně a to, jak je vyschlý. Jeho největším producentem je Indonésie - ročně se tam vyprodukuje až 80 000 tun tohoto koření. "Ovšem po hřebíčku z Pemby je větší poptávka," tvrdí zástupce ředitele zanzibarského obchodního střediska Suleiman Jongo. "Zdejší hřebíček totiž pronikavě voní a poupata jsou velká a neporušená, takže je velmi kvalitní," uvádí Jongo.
Z Pemby pak pytle s hřebíčkem putují do balícího centra, z něhož jsou prodávány buď na domácí trh nebo do zahraničí, aby našly uplatnění v kuchyni, farmacii a kosmetice. Z hřebíčku se vyrábějí také cigarety, které jsou populární zejména v Indonésii.
