"Tak pospěš si, nebo nám ujede autobus! Máme všechno? Fuj to je vedro. Proč už konečně nemáme auto, aspoň ojetinu, kdo má všechno tahat na hřbetě i s dětmi autobusem nebo vlakem?" Využívám příležitosti odjezdu na podnikovou chatu a ponoukám manžela k tomu, aby se zamyslel nad nutností koupit auto. Je však vůči technickým vymoženostem silně imunní a nesnášenlivý až alergický. Auto? Zapomeň!
Konecně jsme zchvácení zdlouhavým cestovaním dorazili na chatu. Stojí to za to. Je v hezkém údolí Beskyd, tam kde lišky začínaji dávat dobrou noc, na louce u potoka. Za kopcem už je Polsko. Louka nám poslouží jako hřiště na fotbálek, badmington a jiné sportovní taškařice, na potoce postavíme hráz a můžeme se koupat a lovit čudly. Líbí se nám tam. Chata je dost velká i pro rodinu mé sestry. Měli by přijet každou chvíli. Zapnu lednici a funguje to. Začnu vybalovat. Co to ječí? To nejsou děti, to je klakson moskviče mého švagra! Sláva, nezabloudili. Jdu je přivítat a zkamením. Jsou pěkně nabalení. Na střeše hromada ranců a za autem přívěs a na něm motorka a kola. Synům okamžitě všechno vypadlo z rukou a jdou vítat skvělého strejdu, bratrance, sestřenici a tetu, ale hlavně tu motorku...!
Já už je viděla zasádrované v márnici a oni sebe nejspíš s vavříny na stupních vítězů. Všichni chlapi mají huby vysmáté od ucha k uchu - kromě mého. Ten se schoval do novin, aby se k tomu nemusel vyjádřit. My maminy jsme se radši uchýlily do kuchyně ke kafíčku a švagr s kluky nadšeně dávali zabrat motorce. Uklidnili se až u lavoru kynutých knedlíku s jahodama.
Další dny se šlo na borůvky, na houby, na celodenní túru, stavěla se na potoce přehrada a večer byla honba za pokladem nebo líté karetní boje u krbu. Jenže pak nám došly zásoby a museli jsme vyrazit na nákup do vesnice. Auto parkuje před obchodem s otevřenými dveřmi a já si sedla na sedadlo řidiče a čekám na švagra. "Tak pojeďme už!" Tak jeď, dostalo se mi šokující odpovedi. "Co blbneš, víš, že to neumím." Tak se to nauč! Celá jsem se rozklepala vzrušením a nečekanou příležitostí. Jejda ono to jedeeee!
A pak se muselo jezdit na nákup každý den. Tak mě to chytlo. Dnes už jsou děti dospělí a mají svoje děti a vymýšlejí podobné hry, protože na ty naše mají hezké vzpomínky. No a já si udělala řidičák a stala se řidičem autobusu.
| Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli. |
