To byl zase den!
Návrat ze zaměstnání dnes nebyl tolik krvavý.
Musel jsem volat policii až večer, na 158.
Chtěl jsem se dívat v TV Četnické humoresky.
Balkonovými dveřmi jsem ještě větral.
Z protějšího roští se ozvaly výkřiky: pomoc zloděj, pomoc, pomoc zloděj...
Vyběhli tři chlapi. Plešatý volal o pomoc, za ním běžel poměrně klidný chlap s ruksakem.
Holohlavý (volající o pomoc) mu ji natáhl pěstí do hlavy, až padl v bezvědomí, doprostřed vozovky. Auta musel uhýbat. Poměrně rychle přišel k vědomí.
Volal jsem 158.
Policisté přijeli asi za 10 minut.
Šel jsem se jim dolů udat jako „korunovaný“ svědek. Zapsali si mě, prý snad k soudu nebudu ani muset.
Už tam stálo policejní auto a sanitka.
Napadený měl přeražený nos a vyražený zub, operoval ho lékař v uzavřené sanitce.
Útočník seděl v okovech na chodníku.
Mladý policista mi děkoval za zavolání, prý jsem napadenému zachránil život. Dnes prý má klidnou službu, zatím se dnes ještě nestřílelo!
Tak jsem měl ten večer Četnické humoresky v demokratické Praze.
Pokračování
Doma mi pořád zvonil telefon, volala pražská kriminálka. Chtěli mě vyslechnout v téhle události jako korunovaného svědka. „Korunovaní“ svědci jsme byli nakonec tři.
Elektrickou tramvají jsem dojel na pražskou periferii. Dole jsem zazvonil na policejní „kasárna“ a bzučákem mi je otevřeli. Výtahem vyjel do středního patra. Ze záchodu právě vyšel můj poručík Pomněnka. Byl ryšavý, mladý, bakalář, usměvavý. Divil se, jak jsem se vůbec dostal do budovy?
Úvodem jsem mu popsal mé bydliště a „demokratické“ výkřiky z ulice (pomoc zloděj, pomoc policie). Oba jsme se, při hovoru o té „lepší“ demokracii usmívali.
Nadiktoval jsem policistovi mé svědectví a on vše pečlivě a poctivě zapsal. Zvlášť se mu líbil popis síly pěstního úderu, do jenom české lebky! Jak moc to zadunělo, sám jsem tomu ani já nevěřil, jak moc duní jenom české, lidské tělo. Na přilehlých hřbitovech se třásly pomníky, starší asi popadaly. V okolí jsou hřbitovy Olšanské, Vinohradské, Ruské, dvoje Židovské a dvě popraviště. Takové dunění pěstí do lebky nepředvádí ani americká, kečupová kultura – náš vzor!
Ve skutečnosti bylo vše jinak, než to z mé terasy vypadalo. Holohlavý a volající o pomoc byl ve skutečnosti zloděj, ten co dostával pěstí do hlavy byl o mobil okradený. Pohněvali se už před tím, než jsem to já viděl. Útočník byl policii známý pražský kriminálník.
Celá událost bude hodnocena jen jako výtržnost. Soudní jednání proběhne až později, beze mne.
