Stála na chodníku a znova a znova četla nápis na vývěsním štítě. Obyčejný nápis Kavárna, sem tam ozdobený kávovými zrnky. Má, nemá? Jak je to dlouho, už ani nevěděla. Dny, měsíce? Nepočítala je. Vstoupila. Vůně kávy a vzpomínek se spojily, zaváhala, ale přesto usedla k volnému stolu v rohu kavárny.
Pomalu se rozhlédla kolem. Stojany na časopisy stály na svém místě, pod tlumenými světly se v cukřenkách leskly stříbrné kleštičky na cukr. Vedle u stolu se držel za ruce zamilovaný pár a hleděl si zasněně do očí, opodál starší manželé s úsměvem probírali vzpomínky na mládí a na druhé straně kavárny sedělo několik osamělých hostů.
Kavárnou se tlumeně nesl hovor, ticho i smích a mísil se s aromatickou vůní kávy. Ticho, které obklopovalo její stůl, bylo hořké, hořké jako káva, kterou upíjela. Na jazyku cítila tu hořkou chuť života, kterým na vlnách pluje minulostí přítomností i budoucností a otupěle čeká, až se hořkou řekou života dostane za řeku, odkud není návratu.
Vír myšlenek přerušilo hlasité cinknutí. Obrátila se po zvuku, na stole jednoho z osamělých hostů z kleštiček klesal cukr do hrnku… Vždyť mohu přece tu hořkou kávu osladit… Lehounký úsměv se jí usadil na tváři.
Opět se rozhlédla pomalu kolem. Vše bylo, jak má být. Odcházela. Vůně pražené kávy se pomalu vytrácela, ale neohlédla se. Věděla, že se vrátí.
Až na rohu ulice znova pohladila očima vývěsní štít – Kavárna, sem tam ozdobený kávovými zrnky.
Z archivu - náš portál obsahuje cca 3000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.
