Pravidelně sleduji rubriku OTÁZKA DNE. V nedávných dnech jsme zde vyslovovali přání, kam bychom se chtěli podívat. Města, hory moře, přání splnitelná, nebo jen nesplnitelná touha po poznání zemí našich snů. Jelikož se říká, nic není nemožné, zorganizovali jsme s Vandou zájezd do země jejích snů, do Afriky, státu Botswana a okolí řeky Okavango. Přijměte naše pozvání.
Počasí tu v zemi české, vyvolává paniku,
jednou chodíš nabalený, vzápětí zas ve triku.
S tím se musí něco dělat holky naše drahý,
proto Vanda vymyslela, navštívíme Afriku...
Zrušíme svá konta v bance, chudí jak kostelní myš,
zavolala Bertíkové, honem Evko holkám piš.
Hoď tu zprávu na Íčko, ať to všichni vidí,
musíme dát dohromady dobrou partu lidí.
Jako bleskem zpráva letí, myšlenka ta spanilá,
jak se dalo očekávat, na Íčku se chytila.
Honem očkování nutné, dokoupit si výbavu,
hlavně dámy přibaliti, velký širák na hlavu.
Na letišti v plné zbroji, Hanča, Líba, Alča i Maruška stojí,
Za chvilku i Evča utíká, venčila jen Venouška a Bertíka.
Ale Vanda tady není, má tu jen svou tašku,
hele, támhle holka běží, táhne Honzu Rašku.
Nasedli jsme do letadla, let proběhnul v klidu,
za pár hodin vyšli jsme vstříc, africkému lidu.
Že bylo vše zajištěné, tak jak to má býti,
už se s námi v prašných cestách, gazík rychle řítí.
Stát Botswana nás přivítal, slony, lvy na safari,
nemít sebou Honzu Rašku, málem jsme se po...
Svezli jsme se na pramicích, krokodýl hned vedle,
Koukám na vás, praví veslař, jste nějaké zbledlé.
V noci spát jen pod širákem, to tam musí býti,
Ála šeptá, holky slyším, jak se sem lev řítí.
Nebyl to lev, ani lvice, to co kolem utíká,
to jen Venda honil v buši Alenčina křečíka.
Ráno Vanda ječí zlostí, kde mám svoje šminky!
chtěla sobě nakresliti černé oční linky.
Zasmáli jsme se pak tomu, nejvíce snad Bertice,
když zjistila, kam se zdejchly.. ukradla je opice.
Hanka s Libuškou šly fotit, odkráčely na chvíli,
když nepřišly za hodinu, jasné, že se ztratily.
Náš průvodce statný černoch, vyrazil je hledati,
než je našel, z toho strachu, prý si cvrnkly do gatí.
Odpoledne pak pod palmou, Libuš sedí na zadku,
vymýšlí v pořadí sedmou, pro Honzíka pohádku.
Slunko už je na západě, celý kemp se zešeří,
všichni hladní přemýšlíme, co bude dnes k večeři.
O Marušce je nám známo, ta že baští ráda,
dneska ale odmítnula, jíst k večeři hada.
Zvedne se ze židle, prchá pryč od stolu,
odneste ihned pryč tu hadí potvoru!!!
::))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Uběhlo to jako voda, vše jsme v zdraví přežili,
sešli jsme se skvělá parta, dobře jsme se bavili.
Zážitky to byly silné, krása řeky k tomu,
unaveni, plni dojmů, vracíme se domů...
