Děti, znáte Kubu? Toho třeťáka z náměstí, bydlí tam v takovém žlutém domě! Neznáte? Tak já vám teď o něm něco povím.
Kuba je kluk jako každý jiný. Ze školy má nejraději prázdniny, z jídel miluje hranolky s kečupem, strašně nerad vysává koberec a na počítači pořád hraje jednu praštěnou bojovou hru.
Když děti dostaly domácí úkol přinést opsaný úryvek z oblíbené knížky, moc se mu do toho psaní nechtělo. Nejdříve musí s klukama na hřiště. Stojí přece v brance a nemůže ostatní nechat bez brankáře. Chytal jako život. Při jednom parádním zásahu si do krve odřel loket,ale kluci nebrečí. Ránu otřel trávou a už zase byl připravený chytat další rány. Pak se s ostatními kluky vyšplhal na třešeň. Ty nejzralejší jsou až nahoře a protože Kuba je dobrý kamarád, hází třešně dolů i Markovi, který ještě neumí vyšplhat na strom.
Vrátil se domů špinavý, uřícený a hladový jak vlk. Maminka není doma, má dneska odpolední. Říkala, že si mám vzít na večeři rohlík s pomazánkou a čaj. Čaj je pro báby. Fotbalisti pijou colu! A žádné nalívání do skleničky, rovnou z hrdla.
Úkol! Ještě ten úkol do literatury. Mám já nějakou oblíbenou knihu? Prohlíží nápisy v regálu s knihami. Z pohádek už jsem vyrostl. Jů, tohle Povídání o pejskovi a kočičce mi četla babička, když jsem ležel s neštovicemi. V jedné ruce rohlík, který zapíjí colou a listuje v knížce špinavými prsty. A co se mi tam nejvíc
líbilo? Už vím, jak kočička drhla pejskem podlahu! Kde to je? A jak tak honem listuje, natrhl stránku. U druhé udělal oslí uši. Na třetí stránku spadne kus pomazánky. Ještěže to nevidí máma. Honem to utřu rukávem. Zůstal tam mastný flek. Na další stránky vystříklo trochu coly. Kuba rozšmudlává mokrý list utěrkou. Možná, že to uschne!
Konečně to našel a do sešitu opisuje:
Však ty máš takové hrubé a ježaté chlupy, jako jsou na kartáči, a tak můžeme tu podlahu vydrhnout tebou. Dobrá, řekl pejsek a kočička vzala mýdlo a hrnec s vodou, klekla na zem, vzala pejska jako kartáč a vydrhla
pejskem celou podlahu.
Úkol napsaný, ale to vám povím, děti, sešit taky zašpiněný, obal potrhaný...no to je náš Kuba! Konečně už se aspoň trochu umyl a šel spát.
Politá kočička a mastný pejsek se rozhodli, že Kubu vytrestají. Pozvali z knížek další zvířátka a všechna se vrhla na spícího Kubu. Pejsek ho kousl do ucha. Kočička mu poškrábala nos. Koza ho trkla do zad. Včelka štípla do tváře. Štěně mu počůralo nohavici. Krtek ho praštil lopatkou do kolene. Vlk mu ukousl palec. Husa ho štípla do stehna. Žirafa kluka popadla za pyžamo a vyzdvihla vysoko vysoko vysoko nad zem. A slon ho ještě postříkal chobotem.
Pomoc, pomoc!
Kdepak, Kubo, tady ve světě zvířátek ti nikdo nepomůže. Všichni moc dobře vědí, jak jsi nám v knížce ublížil. Tak si to vyzkoušej, jaké to je. Kuba se zmítá ve vzduchu. Konečně sevření povolilo, Kuba letí k zemi a strachy zavře oči. Žuch!
Když oči otevřel, uviděl jen maminku. Kubíčku, spadl jsi z postele a úplně hoříš, nejsi nemocný? Mami, mami, já se tolik bál!
Teď už se neboj a pěkně spi.
Maminko, vzlyká Kuba, já nemůžu, ta zvířata se na mne zase vrhnou a budou mi ubližovat, pes mne kousne, kočka poškrábe, husa štípne...
Dost, Kubíku, dost. Proč by ti měla zvířátka ubližovat?
A Kuba musí s pravdou ven. Jak večer knížku zašpinil, roztrhl, polil a za to ho potkal spravedlivý trest.
Ty můj uličníku, tak teď už spi a zítra spolu dáme knížku do pořádku, platí?
Platí! Dobrou noc, maminko, dobrou noc, zvířátka!
