Vraťme se ještě do zimních radovánek, ke kterým patřívala, a někde snad stále patří, zabíjačka. Tak se tomuto "aktu" říká u nás na severu Moravy. Jinak asi různě, třeba vepřové hody? To už je ale spíše výsledek, splněné očekávání dotyčného úkonu.
Jsem městské dítě, takže těchto zážitků se mi nedostávalo, nebo lépe, byla jsem jich ušetřena. Ani po jitrničkách se mi nestýskalo. Odjakživa jsem spíše nejedlík než jedlík. Pak jsem se přivdala do rodiny, která v dobrých časech obhospodařovala statek. Později se sedm sourozenců, mezi nimiž byl i otec mého muže, rozešlo do bytů a domků ve větší či menší vzdálenosti od rodného statku. Tam se u nejstaršího bratra konala pravidelně velká rodinná sešlost, kolem s láskou vykrmeného prasátka, jehož život býval ukončen v lednu či únoru, jak bývalo zvykem. Pro mě byly za těchto masných radovánek vždy nejpřitažlivější mísy koláčů.
I tyto časy dávno odezněly a na našem stole se občas ocitla jitrnička či jelítko zakoupené v samoobsluze, v lepším případě u stánku od "domácího" dodavatele. Popravdě řečeno se mi po hodech tohoto druhu nestýskalo.
V živé paměti jsem měla zážitek z jiného konce Moravy, z jižního Lanžhota, kde jsem se účastnila této bohulibé události coby mladá učitelka z "exotické" Ostravy, neznalá místních poměrů. Jak se dalo očekávat, byla jsem při této příležitosti opita místním vínem a možná i slivovičkou a pamatuji si jen to, jak mě můj muž poodnášel domů.
Nikdy jsem však nebyla přítomna všem těm činnostem kolem prasátka, které zabíjačku činí zabíjačkou a vepřové hody vepřovými hody. A tak jsme se s mým bráchou a novopečeným partnerem před třemi lety rozhodli. Uděláme si svou "vlastní" zabíjačku. Se vším všudy. A stalo se.
Brácha objednal prasátko (tak akorát) ve vesničce, kde má chalupu, a u souseda, který je na takové akce zařízen, řezníka a vše potřebné.
Pod nohama křupal sníh, jak to na správné zabíjačce má být, a my jsme zažívali něco, co se jen velmi zdaleka podobalo idylickému Ladovu obrázku. Prasátko splnilo svůj úkol a mělo "to" brzy za sebou. My, co jsme se bláhově domnívali, že půjde hlavně o podívanou, ochutnávanou a popíjenou, jsme pozdě v noci uléhali naprosto vyčerpaní a v pravidelných, poměrně krátkých intervalech se střídali nad kotlem chladnoucí "prdelanky", aby do rána nezkysla.
Zážitek by se klidně mohl zařadit mezi ty "adrenalinové". Řízečky byly mnohé a chuti nebývalé a prdelanka nezkysla.
Ale pro příští ochutnávku zajdu raději na trhy.
