Dnes už se dá pohodlně koupit hotový a jenom za pár korun. Přesto jsem se letos odhodlal ho upéct v keramické formě, jako amatér – nepekař. Podle knihy jsem upatlal těsto a nalil ho do vymaštěné formy. Těžší bylo podpálit plynovou troubu, mám s ní jen krátké zkušenosti. Musí se do ní vpustit ruský plyn a vhodit hořící zápalka. Pak se ozve výbuch a musí se rychle odskočit, vyšlehne plamen.
Podařilo se mi ji podpálit až na třetí pokus, neuhořel jsem. Neotáčel jsem beránka. Za 40 minut jsem troubu uhasil a nespálil jsem si střechu nad hlavou. Vynesl jsem vše vychladit na terasu. Holubi nad formou s beránkem začali zlověstně kroužit. Zatím se k beránkovi přes žhavou keramiku nedostali. Za chvíli jsem ho v místnosti vyklopil na porcelánový tác. Znovu vynesl chladit, už na podnosu, na terasu. Bystří holubi neotáleli a hned se do piškotu zakousli. Byl pro ně chutný, a tak se štěstím vedle něj na dlaždice vykadili.
Můj beránek byl tak ošklivý, že to snad nikdo na světě ještě nedokázal. Dole spálený do černa, nahoře nedopečený. Navíc se světlými skvrnami od vysypané mouky. Nezbývalo nic jiného, než ho v tom připáleném nalakovat čokoládou. Ta mi vyšla ale jen na tu připálenou půlku. Už se nedalo víc udělat. Nalepil jsem mu očíčka z rozinek. Přes noc jsem ho uložil do špíže, abych se na tu svou hrůzu nemusel dívat.
Příští rok ho koupím hotového, aspoň po něm nebudu muset omývat tu formu.
