Moji přátelé,
v minulém týdnu jsem vás prostřednictvím článku Rozdávali jsme radost informovala o připravovaném TV natáčení naší aktivity v Jedličkově ústavu, akce je za námi, a tak mi dovolte, abych se s vámi podělila o zážitky.
Tentokrát se spojila obě oddělení, takže klubovna byla zaplněná skoro celá. Hned při vstupu mezi klienty se ozvaly radostné výkřiky, tleskání a dokonce někteří vnímavější na Bertíka volali. Byly to pro mne již známé tváře, snažila jsem se podle možností se se všemi jednotlivě pozdravit, podržet je třeba za ruku, pohladit nebo se na ně jen pousmát. Bertík okamžitě zaujal místo na lehátku vedle ležící dívenky, přehodil packy přes její nohy a čučel.
Dříve, nežli nastalo vlastní natáčení, dohodla jsem se štábem Regionální TV jakýsi postup. Přála jsem si, aby větší část tohoto přenosu byla věnována "souznění" Bertíka s klienty. Celá akce trvala skoro hodinu, Bertík byl opět ve svém živlu, byl k neutahání.
Když už jsem se domnívala že budeme končit, znovu a znovu si jeho přítomnost prostřednictvím ošetřovatelek klienti vyžadovali. Překvapeni byli i pracovníci TV štábu, nečekali, že budou natáčet pořad s takovým malým šikulou. No, a jeho ovladatelnost, opatrnost a nadšení při přímém kontaktu s těmito lidičkami je opravdu nadchla.
Ráda bych vám všem prostřednictvím našeho portálu předvedla malou ukázku a zároveň znovu moc a moc ze srdce poděkovala za vaše nádherné komentáře na chatu, které jsou pro mne, jak ráda říkám, pohlazením na duši.
