Na májový pochod Praha - Karlštejn chodíme každoročně se spolužákama z vysoké školy. Od roku 1970, včetně, tak by to měl být 46. pochod. Kamarádi říkají, že je to již 47. Nevím, že bych někde rok zaspala? Zjistím, ale text u fotografie určitě upravovat nebudu. Zasvěcení vědí, proč.
Na Karlštejn vyrážíme z Radotína, kam dojedeme vláčkem ze Smíchovského nádraží. Chodíme pěšky nebo na kole přes všechny hospůdky. Je to celkem náročné. Nevěřili byste, každý rok je znát. Mluvím jak o chůzi, tak o konzumaci alkoholických i nealkoholických nápojů včetně jídla. Kamarádi mi připomněli, jestlipak si pamatuji, že jsem jeden pochod šla na podpatkách. Jaképak podpatky? To byly jen klínové sportovní botky! Ale dosti vysoké! No, nyní chodím téměř v ortopedických bagančatech. Časy se mění.
Trasa Radotín – Kosoř - Solopisky – Vonoklasy – Mořina – Karlštejn je dlouhá 25 km. Někdo jde svižněji, někdo se belhá, někdo kulhá, někdo funí a hořekuje, zdali má na stará kolena zapotřebí takto se namáhat. Ale jdeme stále vpřed, levá pravá, přední zadní, pozor kozle, neupadni! U pivka a klasického českého jídla se snažíme zregenerovat. Zažíváme společně zase legraci, smějeme se, je nám spolu dobře. Ocitáme se v dávných dobách let studentských.
Máme i kroniku. Nesetkáváme se jen na tomto pochodu, ale máme srazy před vánocemi, jedeme společně na kola, na lyže, k moři. Slavíme nejenom kulatiny. Bohužel, ale i kamarádi umírají. Honza, ten houslista, flétnista, sportovec duší i tělem, machr ve svém oboru. Viky, cyklista, bezva kamarád. Vlasta, dvorní basistka a zpěvačka, krásná ženská. Helena, absolventka dvou vysokých škol, matka tří dětí již na fakultě, nikdy nezkazila legraci. A další, ale žijí doslova dál v našich vzpomínkách.
A pak, na konci cesty, nasedáme do posledního vlaku směr domovy, zase se na chvíli rozprchneme. Někteří z kamarádů byli na malém předvánočním setkání íčkařů na Smíchově a nesměle od té doby pokukují do našeho portálu.
Děti již s námi nejezdí, ve stanech ani na kolejích již nespíme, v hospůdkách již neškudlíme a na zkoušky se nešrotíme. Užíváme si života. V tuto dobu vše kolem nás kvete. A tak i my, přátelé, mějme pocit, že nasazujeme na květ! Zakulacovat se ovšem nemusíme. Ani se nenadějeme, jaro skončí a bude tady léto, podzim, zima.
Jaro budiž pochváleno, jaro je mládí! Mějme kolem sebe přátele.
