Májové ráno s koncertem ptačím, a vůni šeříku natrhat stačím. Kytici omamnou si do vázy dám, jak chvilku vášnivou, když začíná flám. Začalo pršet, déšť máčí naše city, na řasách rosu mám, nejen já, ale i ty. Den pomalu končí, noc bývá nedočkavá, jak řeka divoká, někdy hodně dravá. Přestalo pršet, oživly naše touhy, a šance pro dva, to okamžik je pouhý.
Mám ráda, když i z máje a lásky vzejde neotřelá báseň, kde jsou vlastní nezvyklé obraty, jako např. omamná kytice, daná do vázy jak vášnivá chvíle počátku flámu. Nebo déšť smáčející city. Touhy, oživlé, když přestane pršet. To jsou obraty stvořené pro silnou představivost, to se Ti povedlo.
Dalibor Polanský
