Pokud se vám zdá, že je to podivný nadpis, máte pravdu. Je to věta z sms, kterou mi poslal syn při naší úterní cestě do stověžaté Prahy. Pro mě to bylo pohlazení na dálku, tak proto takový název.
V úterý 26. května jsme se vydali na organizovaný seniorský zájezd do Prahy. Náš region má totiž jako partnerské město městskou část Praha 1, ale dovolte mi začít v roce 1997.
Tu sobotu 6. července 1997 nic nenasvědčovalo tomu, že život naší vesnice se za pár hodin změní a nic už nebude jako dřív. Už dopoledne mžilo. Mrholení se změnilo v déšť, mraky těhotné vodou nevěstily nic dobrého. Vytrvalý déšť se změnil v liják, provazy deště bičovaly zem. Nebe otevřelo stavidla a Morava byla pod vodou. V naší obci voda napáchla nedozírné škody. Spadlo několik domů, byly strženy silnice, zahrady, mosty. Pršelo na kopcích, v údolích i na úrodné Hané. Zničený majetek a poznamenané lidské osudy. Apokalypsa skončila 9. července, nepochopitelně 10. července svítilo na dílo zkázy slunce. A tehdy Jesenicku pomohla také Praha 1. Již je to více než 15 let od ničivých povodní, které se od té doby v naší oblasti nejednou opakovaly. Přátelství se udržuje i nadále a tak senioři z Jesenicka jezdí do Prahy a senioři z Prahy zase na Jesenicko. Ale dost už smutného vzpomínání.
Teď bych správně měla popsat náš pražský program, den po dni. Ale to jsem právě smazala. Na co nosit dříví do lesa.
Pro nás "venkovany" má Praha neopakovatelné kouzlo. Nikdy nám totiž nestačí zevšednit. Dýchne na nás historie - Hrad, Karlův most, paláce, divadla, sochy na domech, ale také přítomnost - metro, Žižkovská věž a její mimina. Co vám mám povídat, jednim slovem PRAHA.
A co Pražané? Dnes už se to ani nepozná. Třeba ta studentka, která pustila jednu z nás v metru sednout. Jela zrovna na státnice, v ruce ještě nějaké poznámky, ale byla milá. Dala se s paní do řeči a při vystupování už si vzájemně přály krásný den. Ale jestli to byla dívenka křtěná Vltavou a nebo děvče někde od Hodonína, to fakt nevím. Ale vím určitě, že ti ebenový námořníci u Karlova mostu z Prahy nebyli. Nehledě na to, že byli docela nazlobeni, když jsem si je chtěla vyfotit. No, u nás černochy nemáme.
Při cestě zpět jsme nakupovali na Černém mostě. My s manželem jsme neměli v plánu dělat nákupy, ale jukla na mě kabelka (a ty já mohu!). Manžel hned ať si ji koupím, už mě zná. Povídám, svátek už jsem měla, narozeniny daleko - k čemu jako? K ničemu, jen tak z lásky. Zněla odpověď, no řekněte, nebyl to přesvědčivý argument?
V prodejničce byli dva usměvaví mladí hoši. Prý když se mi nebude hodit k botičkám, mám ji přijít vyměnit za jinou. Říkám, že by se mi prodražila, že jsme až z Jeseníků. A tak mi přibalili jako dárek, když prý jsme až z Jeseníků odkud je i jejich kolegyně, nákupní kabelu z krásného plátna. Taky hezké gesto. Pražáci a nebo odněkud z jiného koutu republiky? A není to jedno?
Sice kabelka mi udělala radost, ale větší radost jsem měla z dobrého pocitu, že i dnešní mladí lidé jsou prostě fajn.
Tak to byly mé nejsilnější zážitky z letošního výletu do Prahy.
| Fotografujete rádi? Zúčastněte se naší fotosoutěže s názvem Jarní fotopříběh. Pošlete sérii fotografií doprovázenou textem a vyhrajte tablet Lenovo! Více informací o soutěži najdete zde. |
