Páteční ráno. Vypadá to, že bude slušné počasí. K Městskému úřadu přichází naši senioři. Hůlčičky, berličky, baťůžky na zádech, to vše jsou nezbytné pomůcky. Všichni přicházejí včas. Autobus může vyjet. Na dnešní výlet se těšíme. Několik měsíců jsme čekali na vhodný den, kdy budeme moci vyjet na LYSOU HORU.
Ta je nejvyšším vrcholem moravskoslezských Beskyd. Nachází se v blízkosti Frýdlantu nad Ostravicí a leží ve výšce 1323 m.n.m. Lysá hora je dlouhodobým symbolem turistiky. Každoročně se zde uskutečňují výstupy až na vrchol. Konají se na památku básníka Petra Bezruče, který zde každoročně chodil. Výstup na vrchol je velmi náročným turistickým výkonem. Automobilům je zde vjezd zakázán. Dvakrát týdně zde několikrát denně vyjíždí místní autobus, který návštěvníky za 2,5 hodiny opět sváží dolů.
Dominantou vrcholu je věž televizního vysílače. Můžeme zde vidět také meterologickou stanici, bufet, malou turistickou restauraci nebo pamětní desku. Ta připomíná Bezručovu chatu, která vyhořela. Další zajímavostí je deska, připomínající turisty, kteří zahynuli za okupace na Ivančeně.
Den D je konečně tady. V určitou hodinu musíme být v Raškovicích u hotelu Ondráš, kde nás má čekat místní autobus, který nás vyveze na vrchol. Náš řidič chvíli bloudí. Jsem nervózní. Stihneme? Nestihneme? Autobus objednaný, jízdenky zaplacené. Čas odjezdu se blíží a my jsme daleko…
Vše dopadá dobře. Přijíždíme tak akorát, přestupujeme do určeného autobusu a jedeme. Cesta na vrchol trvá půl hodiny. Jsme na místě. Šťastni. Někteří senioři jsou zde poprvé v životě. Vystupujeme z autobusu a čeká nás překvapení. Tak silný vítr, který zde momentálně je, tu prý bývá velmi zřídka. Při sebemenším pohybu se do nás vichr opírá a máme problém udržet rovnováhu. Máme obavy, aby se nikomu nic nestalo. (Podotýkám, že jsem štíhlé postavy a z každé strany jsem se snažila pevně udržet v rovnováze dvě seniorky v letech). V tom ke mně přichází muž se slovy “bojíte se, aby to některé neodneslo? Já mám 115 kg a taky si nejsem sebou jistý“. Zasmála jsem. Hned je příjemněji.
Zjišťujeme, že je otevřený bufet. Pochopitelně vcházíme dovnitř. Obrovský výběr jídla i pití za solidní ceny nás mile překvapuje. Po odpočinku jdeme na obhlídku. Procházíme se po vrcholu hory. Nádhera. Pomalu se vyjasňuje, sluníčko svítí. Nezapomenutelné zážitky. Spokojeni nastupujeme do autobusu a jedeme zpět dolů.
Co dál? Sluníčko svítí, jet domů by byla škoda.Během chvilky je rozhodnuto. Jedeme dál - na VISALAJE. To je malá osada, ze které je možno dostat se „procházkou“ na Bílý Kříž nebo i Lysou horu. Je zde lyžařský vlek dlouhý 260m s převýšením 50m. Nevyužíváme ani vycházky, ani vleku. Jdeme do hotelu Visalaje na oběd.Jak dopadneme? Bude tam místo?
45 seniorů vchází dovnitř.Personál není vůbec překvapený. Okamžitě nám jediný číšník roznáší jídelní lístky a bere objednávky. Je nás velmi mnoho. Vše je však bezproblémové, rychlé. Velmi chutně připravená jídla, jsme spokojeni. Personál určitě taky. Po obědě nás čekají individuální vycházky. V lese je spousta lidí, přesto se skoro každému podaří najít i nějakou houbu. Relaxujeme, dýcháme čerstvý vzduch a jsme spokojeni. V 16 hodin nastupujeme do autobusu a jedeme domů. Všem se dnešní výlet moc líbil. Máme o čem povídat a nač vzpomínat. A těšit se na nějaký další.
A nečekali jsme dlouho. Hned na podzim se uskutečnil stejný výlet pro další zájemce. To už jsem byla trochu chytřejší. Předem jsem domluvila i exkurzi v meteorologické stanici. Velmi ochotný zaměstnanec nás už netrpělivě čekal a my se dozvěděli spoustu zajímavých informací. Počasí nám tentokrát víc než přálo. Jen bufet, ten už tu není. Je zbouraný a na jeho místě bude? Kdo ví co! Takže přátelé, budete-li mít čas, zájem a chuť se do Beskyd podívat, nezapomeňte navštívit Lysou horu. Ovšem pozor! Pokud nejste schopni tuto trasu vyjít pěšky (nejlepší přístup je z obce Ostravice), je dobré si hodně dlouho předem zajistit jízdenky na autobus. V opačném případě byste se tam také nemuseli dostat. Stejně tak je dobré si předem domluvit návštěvu meteorologické stanice.
