Jistě víte, vážení, že Svatojánská noc je chápána jako magický čas vhodný ke sběru léčivých rostlin, které mají mít právě v tuto dobu zvláště účinnou moc. Jednou z nich je ořešák, respektive jeho plody. A z jeho plodů se vyrábí ořechovice.
Ještě nyní se ořechovice dá vyrábět, dokud jsou ořechy nezralé. Výroba domácí ořechovice připomíná alchymistický proces. Staré kuchařské knihy zeleným ořechům věnují zaslouženou pozornost. Zkusili jste si někdy k zeleným ořechům přivonět? Jsou tak aromatické, že po jejich trhání zůstanou vaše ruce ještě dlouho provoněné kořeněným parfémem, ale zůstanou i bohužel trochu hnědé.
Ořech královský je pozoruhodný strom. Nezralé zelené plody obsahují vzácnou látku juglon, hojně používanou sibiřskými šamany. Juglon má až zázračné antibiotické účinky a navíc účinně bojuje s plísněmi.Využít se dají i listy tohoto statného stromu, čaj z nich čistí krev a podporuje krvetvorbu. V lidovém léčitelství se výluh ze sušených listů používá při revmatismu či na podporu vlasového růstu. Velkou moc mají též vlašáky dozrálé - nelze si bez nich představit zimu, především pečení vánočního cukroví. A konec konců i ořechové dřevo je vysoce ceněné pro svou tvrdost a odolnost.
Jak se tedy dělá domácí ořechovice?
Ingredience:
15 nezralých ořechů (na 1 litr rakie)
rakie
celá skořice
4 hřebíčky
3 kuličky jalovce
kůra z poloviny citronu
10 dkg cukru kystal
Postup:
Přibližně padesát nezralých ořechů omyjeme, osušíme a nakrájíme na půlky, případně čtvrtky. Doporučuji, aby tuto část přípravy dělal mužský, jemu skoro černé prsty většinou nevadí:)), jinak lze použít rukavice. Ořechy umístíme, přesněji nastrkáme do pětilitrové, nejlépe skleněné lahve, přidáme krystalový cukr, půl až jedno kilo, podle toho, jak moc máme rádi sladké. Přidáme koření – 5 kousků skořice, dvacet hřebíčků, 15 kuliček jalovce a celou kůru z dvou až tří citronů.
Obsah lahve zalijeme rakií. Uzavřeme ji víčkem, případně mikrotenovým sáčkem a gumičkou a umístíme na teplé místo. Vhodný je například parapet, kam svítí sluníčko. My lahve stavíme na zídku terasy, kde je necháme stát asi čtyři týdny. Vedle skleněných lahví musíme používat i pet lahve, skleněných totiž tolik nemám. Zde na ostrově lákavý likérek nemusíme hlídat, nekrade se. Likér dostává postupně tmavou barvu. Nakonec přecedíme výluh přes hustý cedník.
Poté likér stočíme do lahví a necháme v chladu sklepa, mimo dosah svého partnera, uležet minimálně do Vánoc, ještě lépe však do jara. Všem oznámíme, že se dobrůtka nesmí otvírat, nesmí se ochutnávat, jen se smí kochat pohledem! Ale potom! To je lahůdka! Skoro lék!
P.S. Slíbila jsem sama sobě, že příští rok budu ořechovici vyrábět jen ve skleněných lahvích. No tak uvidím. Ale již zde máme první tři konteinery na plasty! Ledy se hnuly.
