Na pozvání přítelkyně jsem se podělala v jejích rodných Podivicích u Humpolce. Nebojte, prádlo zůstalo čisté, to je jen mé oblíbené rčení, vztahující se k tehdy čtyřleté vnučce, s kterou jsme hrály maňáskové divadlo. Já se ptám její loutky, kde jsem se to poděla, a ona odpovídá, že jsem se podělala tady...
A tak si na to vzpomenu, kdykoliv se někde poděju. Mému výletu ale ani trochu nepřálo počasí a foťák se na mne škaredě díval, protože ho svrběla čočka. Tak pojď, lovče okamžiků, koukneme ven.
Je zamračeno, tráva mokrá, za chvíli mám vlhko v botech a znova začíná krápat. Pidivesničce vévodí náves s rybníkem a kapličkou. Mimo čtyřicítku domků a chalup zde není nic, nic, nic. Boom vesničky odezněl, školu už netřeba, protože zde žije trvale asi třicítka obyvatel důchodového věku, poslední Podivičan se narodil 1986. Několik chalupářů sem dojíždí na chalupy, jednu tady má i bývalý poslanec Jan Kasal.
Podivice patří pod Kaliště, kde už najdeme i konzum, poštovnu, faru, školu, knihovnu, hasiče... Je to rodná víska hudebního skladatele Gustava Mahlera, který zde má pamětní desku a malé rozárium, kam zasadili svůj keřík růže různí umělci jako Dagmar Pecková, Jiří Bělohlávek či Pavel Šporcl.
Taky Kaliště mají uprostřed vesnice rybník, je ale brčálově zelený. Při mé návštěvě u něj zrovna hrála humpolecká country skupina Skaláci, tak jsme si poslechli pár písniček. Plavky sice zůstaly v batohu, ale jinak radost ze setkání s kamarádkou nic nezkazilo a nakonec i foťáček si přišel na své.
O Podivicích více zde (z knihy Toulky vrchovinou od Františka Plevy):
http://t-o-skalaci.webgarden.cz/rubriky/podivice
