Nejvyšší věž kostela najdete ve starobylém městě Ulm. Při cestování Německem ho doporučuji navštívit. A to nejen proto, že první zmínka o tomto městě pochází z roku 854. V centru stojí katedrála, který se pyšní NEJvyšší kostelní věží. Výška: úctyhodných 161,5 metru!
Pro srovnání: brněnský mrakodrap AZ Tower má výšku 110 m a je vystavěn za pomoci nejmodernější technologie 21. století. Ke cti je fakt, že stavba v Brně netrvala tak dlouho jako gotická stavba ulmské katedrály. Ale ta za to zaujímá plochu jednoho fotbalového hřiště, je dlouhá 123 metrů a široká 48 metrů. V tomto ohledu je přesto menší než katedrála svatého Víta na Pražském hradě. Co ji však činí výjimečnou, je výška hlavní věže – člověk musí překonat 768 schodů, aby se vyškrábal na vrchol. Odtud jej však čeká nádherný výhled na Bavorsko i na Alpy v čele s nejvyšší horou Německa – Zugspitze.
Označení katedrála je vlastně nesprávné, protože zde nikdy nesídlil žádný biskup. Základní kámen kostela byl položen již v roce 1377, výstavba tedy trvala více než půl tisíciletí. V současnosti chrám nespravují katolíci, nýbrž luteráni. Občané Ulmu totiž již v 16. století rozhodli v referendu o své konverzi k protestantům.
Uvnitř kostela najdeme řadu významných uměleckých děl. V roce 1763 si na místní varhany zahrál Wolfgang Amadeus Mozart. V roce 1877 pak ulmská židovská kongregace, jejímž členem byl i jistý Hermann Einstein, v jehož rodině se o dva roky později narodí syn Albert, darovala kostelu prostředky na vytesání sochy biblického proroka Jeremiáše.
Za pět euro vás turniket pustí za starobylé dveře a pak už je před vámi jen a jen úzké točité kamenné schodiště. Na věž se stoupá ve třech etapách, celá věž je „děravá“, takže máte možnost koukat, jak vysoko již jste. Denní světlo v úzkém schodišti je důležité pro bezpečné našlapování. Poslední etapa výstupu je nejzajímavější. Věž se prudce zužuje a člověk vystoupá přes 768 schodů až do výšky 143 metrů. A protože nahoře je velmi malý prostor a všichni se chtějí pokochat pohledy daleko do kraje, musíte za chvíli sebrat všechnu sílu i odvahu a po prudkých stále se točících schodek sestoupit opět 768 schodů dolů zpět do kostela.
Přiznávám se, že ještě třetí den cítím stehenní svaly. Ale stálo to za to.
