Hlídací regál Fanouš Hovorka, zaměstnanec soukromé agentury, byl přesunut do sesterské prodejny. Jenom na měsíc. Prodejna ve tvaru nudle byla velice ztrátová. Na konci stály dvě pokladny. Vepředu zvaly dovnitř zloděje stále otevřené dveře z rušné haly nákupního střediska. Stačilo si v regále vzít drahý parfém a spěšně se vzdálit. Pokladní vzadu neměla šanci zloděje odhalit, ale ani pronásledovat. Ztráty byly neúnosné, a tak se mezi dveřmi objevila ostraha.
Upozornění vedoucího, že prodejnu navštěvují gangy nepřizpůsobivých jedinců z řad nepostižitelné mládeže, se ukázalo zbytečným. Stačilo prostě, že někdo mezi dveřmi stojí rozkročen a s patřičným výrazem ve tváři. "Jejda pane, kde se tady berete?" Velice povědomá dáma zdravila člověka naprosto neznámého. A tu hlídače napadlo, že jestliže za ta léta zná celou plejádu zákaznic, má je pojmenované a vytvořil si z nich jakousi galerii, znají ony jeho! Manažer firmy najednou zjistil, že stačí v prodejně ve tvaru nudle přesunout drahé zboží ode dveří k pokladnám. Ztráty se ukázaly být menšími, nežli platba za služby soukromé hlídací agentuře.
Po měsíci stanul Fanouš opět na kmenovém pracovišti. Jedenáct let tráví hlídač v tomto prostoru. V poslední době se střídá s mladším kolegou. Je to subtilní "švícko", bohužel o dvacet let mladší. Tento pán má pobyt v prodejně jako zaměstnání, takže důchodce jenom paběrkuje. Slouží už pouze ve středu a v sobotu.
Prodejnu léta navštěvuje exkluzivní dáma s psíkem. Fanouš ji ohodnotil jako vdovu po továrníkovi, umělkyni v důchodu, nebo bohatou restituentku. Je vždycky značkově oblečena, za kosmetiku utrácí nekřesťanské peníze a vyžaduje soukromou péči prodavačky při výběru zboží. Jednou v předvánočním frmolu se její psík, čivava, potuloval po zemi přeplněného obchodu. Fanouš ji upozornil: "Paní, zvedněte si toho psíka, nebo ho zašlápnu!" "To byste si vydělal, ten psík stojí čtyřicet tisíc!" odvětila dáma. Prostořeká prodavačka Lenka pak utrousila: "To byste toho psíka musel nahradit!"
V poslední době přišla na Fanouše Hovorku bída jako na Kozáky. Očekával přeplatek za plyn, a doplácel skoro dvanáct tisíc! Nebyl po čtyřiceti letech zvolen do funkce pokladníka fotbalového oddílu. To by nebylo až tak zlé, má přece nárok na odpočinek, leč nastal zádrhel. Jako vždy měl pokladnu v nejlepším pořádku, ale půjčoval si peníze z černého fondu. Tato běžná pomůcka fotbalové korupce je věc tajná a vědí o ní jenom tři lidé. V době předávky mělo být ve fondu sedm tisíc korun, leč nebylo. Fanouš odevzdal pokladní hotovost před svědky, černý fond pak jednateli a předsedovi tajně. Zaplatil jej pochopitelně ze svého!
A jako naschvál se přiblížil konec jednoroční smlouvy s agenturou. Smlouva končí 30. září! Každým rokem používal hlídač fintu. Koncem září telefonoval šéfovi: "Pane Habrdo, potřeboval bych volno osmého října!" S napětím pak očekával odpověď. Vždy se ozvalo: "Beru na vědomí!" Může se ale stát, že vedoucí letos řekne: "No od příštího měsíce už budete mít volna habaděj!"
Jako blesk z čistého nebe přišel pozdrav jako výzva. Dáma s psíkem vysekla jednou hlídači Hovorkovi poklonu. Pravila: "Vy k této prodejně patříte. To tady stojí Někdo. Váš výraz v obličeji odrazuje zlodějíčky a budí respekt. Ten druhý hlídač, to není ono!" A ta výzva? Paní se dostavila do prodejny bez psíka. Při odchodu hlídači zamávala a pravila: "Pozdravuje vás Borůvka!" Na dotaz, o kterou dámu se jedná, dostal odpověď: "No přece zdraví vás můj psík, čivava, ráda by se s vámi pomazlila!"
Hlídač zůstal stát s otevřenou hubou. Tak tohle tedy nečekal. A pak mu to došlo. Když mu agentura neobnoví smlouvu, nevybředne z dluhové pasti. Nastanou existenční problémy. Jako člověk na pokraji chudoby si může vybrat. Buďto bude na ulici prodávat Nový prostor, nebo se u bohaté paní přihlásí jako profesionální přítel paní i psíka...
Celý život přece prožil v uniformě. Možná by mu nakonec slušela i služební livrej!
