Bytelné vozy koněspřežné "tramwaye" poprvé slavnostně skřípěly před 140 lety, 23. září 1875, z Karlína přes Poříčí, tehdejší Josefské náměstí a Můstek k právě budovanému Národnímu divadlu. Koňská tramvaj se stala první pravidelnou a spolehlivou dopravou v metropoli a obsluhovala celé centrum tehdejší Prahy po tři desítky let.
Slavnostní okamžik měl však své mouchy: „Poněvadž dlažba místy byla dosti nedbale provedena, vyšinuly se vozy z kolejí, což ovšem nemělo žádné nehody,“ informovaly tehdejší Národní listy. První trasa měřila 3,4 kilometru.
Počátky pražské hromadné dopravy sice sahají až do roku 1830, kdy vznikla omnibusová linka, ale tento i další podobné pokusy ztroskotávaly na nezájmu obyvatel. To se změnilo právě až s koňkou.
Její éru zahájil belgický podnikatel Édouard Otlet. Kolejnice byly zpočátku dřevěné, jen pobité plechem a na dřevěných pražcích, v dalších letech je nahradily železné. První vozy dovezl Otlet ze zahraničí, ale už v roce 1876 se v ulicích Prahy objevily české tramvaje od firmy Ringhoffer.
Síť tramvají poháněných koňmi se rychle rozrůstala, v roce 1885 už "tramwaye" obsluhovaly Staré i Nové Město, Malou Stranu, Smíchov, Karlín, Žižkov, Královské Vinohrady, Holešovice a Královskou oboru. Koněspřežky jezdily na šesti linkách odlišených barevnými symboly ve speciálním kruhovém reflektoru, barvou tabule s názvem konečné stanice a barvou jízdenek. Poslední večerní spoj byl označen modrou svítilnou.
Tratě měřily bezmála 19 kilometrů. Linek bylo po dokončení celé sítě celkem šest. Jezdilo se od 6:30 do 22 hodin, v intervalu sedm minut, rychlostí průměrně osm kilometrů v hodině.
V roce 1876 byla uvedena do provozu druhá část tratě od Národního divadla na Smíchov: „Stavitelé se ale báli položit koleje přes řetězový most císaře Františka, dnešní most Legií, aby most vydržel zatížení, proto cestující museli přes most přejít pěšky a až na smíchovské straně Vltavy mohli znovu nasednout do vozu koněspřežky,“ vysvětlil ředitel Archivu hlavního města Prahy Václav Ledvinka.
Otletova společnost se však stále častěji zaplétala do soudních sporů s městem, mimo jiné o přednostní právo na stavbu tratí. A město společnost kritizovalo za zhoršující se stav infrastruktury. Když pražská obec roku 1898 koňskou tramvaj od Otletovy společnosti odkoupila za 2,7 milionu zlatých, měl už podnik 117 osobních vozů a 528 koní. Přibližně v té době přepravovala koňka asi 11 milionů osob za rok.
V roce 1896 zahájil František Křižík provoz své elektrické tramvaje do Libně a Vysočan a koňce začala zvonit hrana. Většina jejích vozů byla později přestavěna na vlečné vozy elektrické dráhy.
Poslední spřežení na trati přes Karlův most vyjelo 12. května 1905 v 18 hodin z Křižovnického náměstí na Malou Stranu. Vůz údajně zdobil lístek loučící se s koňkou prostonárodními verši: „Na zdraví, s Bohem, koňko milá/ kterás omnibusy vytlačila/ dnes nad tebou, koňko milá/ elektrika zvítězila/ Vše na světě má svůj konec/ kočí, koně, bič i zvonec."
