Dámy a pánové, vážená redakce. Dovolil jsem si použít redakční obrázek ze soutěže „Vtipnější vyhrává", článek jsem ale do soutěže nepřihlásil, protože se mi více líbily jiné. Jde mi dnes o něco jiného. Uvedu dva krátké příběhy. U toho druhého bych rád k jeho obsahu vyvolal polemiku.
Příběh první
Nedávno jsem si prohlížel obrázek Josefa Lady „Hospodská rvačka", abych napodobil tvar typické staročeské lavice a nechal si takovou na chalupu vyrobit. Při té příležitosti jsem si vzpomněl, jak jsem si kdysi zašel na kafe do restaurace „U Švejka", kde takových obrázků bylo na stěnách mnoho. A teď si představte, že tam najednou vstoupil nový host - vyložený dvojník Švejka z Ladova obrázku. Sice trošku starší a bez vojenského mundúru, ale včetně té čepice. Všichni v hospodě se hned začali tlemit a ukazovat na něj ostatním. On to nechápal a tak si přisedl ke mně, který jsem seděl u stolu sám. Dal si pivo a začal hned konverzovat, potřeboval si někomu ulevit.
„Jak s tím má člověk vyjít? Beru 9 tisíc důchod a zhruba 900 Kč dostanu měsíčně za flašky od piva. Copak se dnes dá žít za necelých 10 tisíc? Moje stará sice ještě vydělává, ale furt mi nadává. To je k nas....!
Tak jsem si to v hlavě spočítal a povídám mu:
„Koukněte - u vratných lahví dostáváte 3 Kč za lahev. To znamená, že měsíčně na 900 Kč musíte vrátit 300 lahví, takže pijete zhruba 10 piv, což je 5 litrů piva denně. Tak já Vám poradím. Když si budete to pivo kupovat ve třetinkových lahvích a ne v půllitrových, dostanete víc, protože na 1 litr piva máte lahve 3 a ne jen 2. Tedy za 5 litrů piva denně dostanete zpátky za lahve 45 Kč místo 30 Kč. Tak si to spočítejte. To znamená, že měsíčně Vám ty lahve přinesou 30x45 = 1350 Kč místo 900 Kč. Co tomu říkáte?"
„Opravdu?". Požádal číšníka u prázdnou účtenku a zapůjčení tužky, a začal si to počítat. Já jsem mezitím dopil svoji kávičku a rozloučil se s ním. Jenže zas tak dobrý skutek jsem nevykonal. Zapomněl jsem mu říci, že pivo v třetinkových lahvích se prodává v dárkovém balení v kartonech a je podstatně dražší. Navíc jen některé z těchto lahví jsou zálohované. Ale výčitky svědomí nemám, jistě ho na to upozorní manželka.
Příběh druhý
Tentokrát jsem šel na pivo já. Přisedl jsem si k Petrovi - známému, který seděl sám a tvářil se zapškle. Sdělil mi, že se rozvede, jeho žena je tak pitomá, že už se s ní nedá žít. Důvod jsem zjistil vzápětí, když si mi na ni začal stěžovat. Představte si, co mu provedla. Jak už to tak v manželství bývá, nějakou dobu spolu nemluvili a jenom si dopisovali. On už je v důchodu, ona ještě pracuje, a tak měla budík u sebe. Nicméně náhodou se mu podařilo sehnat dobrý kšeft – jako přivýdělek k důchodu. A tak jí napsal na kuchyňský stůl tlustým fixem: Vzbuď mě ráno v 6 hod., je to důležité!
Když se ráno vzbudil jako obvykle po 9. hodině, objevil na kuchyňském stole ceduli napsanou ještě tlustším červeným fixem: Vstávej, už je 6 hod., je to důležité!
Dámy a pánové. Teď bych nejraději přerušil své vyprávění a dokončil tu historku, až si vyslechnu váš názor. Zkuste, prosím, alespoň na chvíli přerušit čtení a vžít se do jeho nebo její role. Jak byste se v této situaci zachovali právě Vy? Zatím jsem zaznamenal jen názor jedné své virtuální kamarádky:
*Jako žena bych se zachovala asi dost podobně jako ona, záleželo by na celkové atmosféře před episodou, ale připadá mi to vtipné.
*Jako on bych asi začala pracovat na pomstě podobného rázu. Anebo taky ne a zvolila bych ústup a smíření.
No, tak už vás nebudu napínat a řeknu vám, jak jsem svým názorem Petra uklidnil a on odešel spokojeně domů.
„ Peťo, opravdu se chceš rozvést? Nemohl bys mne v tom případě se svojí ženou seznámit?"
„A proč?"
„ Má skvělý smysl pro humor. Já jsem takovou ženu měl také, ale od její smrti jsem již na žádnou podobnou nenarazil."
„Hm."
Chvíli ještě beze slov přemýšlel, pak dopil pivo a šel domů. Mnohem dříve než obvykle. Se ženou mě ovšem raději nikdy neseznámil. Zřejmě tedy happy end.
