Byl pátek odpoledne. Namačkána s kolegy ve výtahu přešlapuji nedočkavostí, než se z té sardinkové pasti, kde snad už není molekula kyslíku, vymaním. Dveře se konečně otevřely a kabina výtahu nás vyvrhla jako maso z mlýnku. Otřepala jsem se a tryskem utíkala na tramvaj. Ve tři hodiny jsem měla být u vchodu Průmyslového paláce Holešovického výstaviště, kde se otevřely brány 24. ročníku specializované výstavy Hodiny a klenoty.
Ne, že bych utíkala prohlédnout si exponáty v celkové hodnotě bezmála 20 miliónů korun, které bojovaly o získání titulu „Hodinky roku 2015“. To nikoliv. Zajímal mne doprovodný program výstavy, v jehož rámci probíhal pro milovníky svatební tématiky 1. ročník Prague bridal show. Jeho součástí byla řada módních přehlídek, například přehlídka svatebních rób, přehlídka šatů pro ženichy, družičky, svědky a svatebčany všech věkových kategorií.
"Uffffffff!!!!", ulevím si.
Konečně tramvaj č. 6 vjela do výstupní stanice před výstavištěm. Do třetí hodiny odpoledne mi zbývalo pouhých 5 minut. Jako zajíc před střelou jsem prchala na sjednané místo. Tam už čekala Helena Kohoutová, která mne pozvala, podobně jako 9 dalších žen, abych předvedla její krásnou kolekci společenských šatů.
Vysoké molo se světle fialovým kobercem, nasvětlené spoustou reflektorů, lemované, po celé své délce z obou stran, usazenými zvědavými diváky, hostilo promující manekýnky v šatech pro nevěsty. My jsme v zázemí již v kompletní sestavě zkoušely a pilovaly choreografii naší přehlídky. Šlo nám to skvěle, neboť jsme se některé znaly (z líhně projektu „i60 Senior Fashion“ Hledáme zralé modelky) a ve dvojicích už jsme uměly společně improvizovat.
Přehlídka naší kolekce mohla začít. Srdíčko se mi chtělo rozskočit.
Molo za potlesku překvapeného publika ožilo rozmanitou výstředností elegantních šatů prezentovaných usměvavými zralými manekýnkami, které celou tu krásu podtrhly svou vnitřní radostí a přirozeností. Mně se povedlo v několika okamžicích vykročit později, otočit se v jiném směru či zavrávorat, ale uklidnili mne, až bylo po všem, že to divák nepostřehl, neboť koukal na šaty a „věšák“ pod nimi.
Přehlídku jsme opakovaně „daly“ ještě jednou v podvečer.
Byl to pěkný zápřah. Byly jsme z toho pěkně utrmácené, ale plné radosti a nadšení z krásné akce, na které nám to tolik slušelo! Každá z nás se stala na chvilku „klenotem“ této specializované výstavy.
