Člověk často přemítá a uvažuje. Zde je moje nedělní úvaha.
Ve všem, co jsem kdy dělala, jsem se pokoušela uplatnit jednu zásadu: cokoliv a kdykoliv dělat, dát do toho ze sebe absolutně všechno a nikdy neslevit z toho, co do toho můžu vložit. Byl to vliv mých rodičů, kteří nás takto vychovávali.
Je lépe nesplnit úkol, než ho nedbale odbýt. Není přece nic špatného na čestné porážce v golfu či tenisu nebo hrajeme-li šachy, karty. Čas od času se to přihodí každému z nás a je to dobré pro zkušenosti i pro duši.
Psaly jsme dnes s vnučkou úkol, spíše jsem dohlížela na to, jak psala. Pak byl další úkol sčítání a odečítání, ten ji bavil více. A tak jí vždy mile vyprávím, nic by nemělo být důležitější v tom okamžiku než to, co právě děláš, úkol napíšeš bezchybně a v pohodě, pokud se v klidu na něj soustředíš a píšeš ho ráda. Odměnou ti bude dobrý výsledek a pěkná známka. Vnučka se zasmála a řekla: "Babi, mne to moc baví."
A tak si říkám, měj radost ze života, ber si od něj teď všechno, co můžeš. Raduj se ze svých vnoučat, udělej si čas pro sebe, pro svou rodinu, pro svoje vlastní zájmy.
S láskou a smyslem pro humor vše zvládáme lépe a máme stále naději.
