Neuvěřitelných 55 let na hudební scéně letos slaví česká zpěvačka Eva Pilarová. Půlkulaté výročí připomene dvěma velkými koncerty 27. října v Mahenově divadle v Brně a 29. října v pražské Lucerně. Na obou vystoupeních ji doprovodí Petr Sovič a jeho Golden Big Band Prague. Speciálním hostem bude Karel Gott, vystoupí i řada mladších kolegů jako například Vojtěch Dyk nebo Matěj Ruppert.
Držitelka tří Zlatých slavíků (1964, 1967 a 1971) i medaile Za zásluhy (2009) proslula řadou nesmrtelných hitů jako později režimem zakázané Rekviem, Hrom aby do tě, lásko, Noc a den nebo Oliver Twist. Evergreeny se staly její duety s Waldemarem Matuškou Ach, ta láska nebeská, Tam za vodou v rákosí, S čertem si hrát či Ten, kdo nemá rád, z rádií dodnes zní i duet s Karlem Gottem Je nebezpečné dotýkat se hvězd, s nímž zazářili ve filmu Kdyby tisíc klarinetů.
Stylové spektrum, kterým tato zpěvačka se sopránem o rozsahu tří oktáv prošla od semaforských začátků až po současnost, dobře dokumentuje její výběrové trojalbum z roku 2009 Proměny. Kritici příznivě hodnotí Pilarové dokonalou intonaci a frázování, temperament a cit pro swing. Spisovatel Josef Škvorecký ji v roce 1968 označil za "naši první jazzovou zpěvačku" a překřtil ji na FitzPilarová (podle zpěvačky Elly Fitzgeraldové).
Manželé v emigraci
Eva Pilarová se narodila 9. srpna 1939 v Brně. V dětství se učila hrát na klavír v hudební škole a pěveckou praxi pilovala v rozhlasovém sboru i kostelech. Odmaturovala na vyšší hospodářské škole a poté začala na Janáčkově akademii múzických umění studovat operní zpěv. Záhy však JAMU opustila a začala zpívat v divadle Semafor.
Sličná blondýnka s výjimečným hlasem si brzy získala přízeň publika, kritiků i porot. V roce 1962 dostala zlatou medaili na Světovém festivalu mládeže v Helsinkách, dva roky nato následoval první Zlatý slavík, ocenili ji i na Bratislavské lyře či v Sopotách. V roce 1968 se úspěšně zhostila titulní role ve filmu Zločin v šantánu, který podle scénáře Josefa Škvoreckého natočil Jiří Menzel a hudbu k němu napsal Jiří Šlitr. Film byl ale později komunisty zakázán.
Nepřízeň režimu a zákaz koncertování na Západě přinesla zpěvačce emigrace prvního manžela, hudebníka Milana Pilara, který ji nechal v Československu i s malým synem Milanem. Také Pilarové druhý manžel, zpěvák Jaromír Mayer, za něhož byla provdaná v letech 1968 až 1971, později (už v 80. letech) emigroval.
Znamení osudu
"Toho pravého" našla až ve třetím manželovi, o 13 let mladším tanečníkovi Janu Kolomazníkovi, kterého si vzala v roce 1984 a s nímž žije dosud. I díky jeho velké podpoře dokázala koncem 80. let překonat rakovinu, přestože jí tehdy lékaři dávali pouhý rok a půl života.
Štěstí v neštěstí měla Eva Pilarová už při návratu z turné na Kubě v roce 1973, kdy si pobyt na ostrově prodloužila, a tím si vlastně zachránila život. Členové její kapely totiž zahynuli při havárii letadla Aeroflotu během přistání v Praze.
O čtyři roky později se ocitla mezi umělci, kteří podepsali Antichartu. „Na rovinu nám řekli, že kdo nepodepíše, končí. Nejsem hrdina. Nejsem jako Marta Kubišová. Nedokázala jsem si představit, že nebudu moct zpívat,“ vysvětlila Pilarová svůj podpis, za který se později omluvila.
Milovnice koček a Elvise Presleyho je také autorkou několika kuchařek i dalších knih, například Vzpomínání (1991), Potkala jsem léčitele (2002) či Pohlazení (2007), v níž k básním Josefa Fouska připojila své digitálně upravené fotografie. Říká jim fotoobrázky a představila je i na několika výstavách. Při příležitosti 55 let na scéně hodlá vydat Box 55, ve kterém bude 55 písní, 55 fotoobrázků a 55 receptů.
V roce 1993 získala Pilarová platinovou desku Supraphonu za 1,4 milionu prodaných nosičů a v roce 2004 platinovou desku Tommü Records. Na vyhlašování výsledků ankety Český slavík 2014 převzala mimořádného Zlatého slavíka.
