Věnuji všem zúčastněným u článku Alenky Várošové. Dva různé pohledy z lázní. Obě děvčata obdivuji pro jejich úsilí vzdorovat stáří.
Naše kamarádka Ludmila je pěkná baba. Vysoká, štíhlá, dlouhé nohy, dlouhé tmavé vlasy...Sportovkyně. Spolu jsme jezdily na bruslích, na běžkách, na kole a zažívaly spoustu dobrodružství. Letos v zimě si rozdrtila kyčelní kloub při pádu na lyžích. Po operaci podstoupila kdejakou rehabilitaci a jeden měsíc strávila v sanatoriu v Mariánských Lázních.
Vyprávěla: Holky, bylo tam krásně. Tolik jsem litovala, že nemohu běhat. A kdybyste viděly toho žrádla a tak všechno dobré! Stoly se prohýbaly hojností po celý den. Znáte mě, jím málo, ale tam jsem se cpala jak nezavřená. Pohyb o berlích mě omezil jen do chodeb a místností sanatoria. Nemohla jsem to už vydržet. Tak jsem se po obědě vydala ven a nabrala směr do lesa. Prostě přes všechna varování doktorů jsem do té přírody musela.
Bylo tam krásné ticho, sluníčko hřálo, mouchy bzučely. Začalo mi kručet v břiše, pobolívat a chtělo se mi na záchod. No, tady to nejde, nemohu do dřepu. Musím spěchat do sanatoria. Ale holky, bylo to tak naléhavé, že jsem věděla, že to nestihnu. Popadla mě panika. Co teď. Nadávala jsem si, proč se já kr... tak cpala. Musela jsem to udělat tam. Kdybyste viděly ten můj polodřep s jednou berlí a oporem o větev, tak byste se smíchy neudržely. No, co vám mám povídat. Ulevilo se mi, a měla jsem problém, jak se obléci. S holým zadkem jsem si ještě trochu připodřepla, abych přetáhla nohavice přes kolena a ouha. Spadla jsem dozadu přesně za ten koláč, který jsem tam vytvořila. Tak jsem tam seděla, civěla na to své nadělení a věděla, že se bez opory nezvednu. Zavolala bych o pomoc do sanatoria, ale co ta hromada. To nepřežiju! Začaly se slétat mouchy a koláč byl po chvíli úplně černý.
Soukala jsem se pomalu ke stromu, chytala se jeho větví, pár jich ulámala, občas jsem rozehnala mravence z mého zadku a pokoušela se zvednout. Holky, byl to nadlidský výkon. Zvládla jsem to a pomalu, šťastná se dobelhala do bezpečí. Jóóó, nejsou lázně jako lázně!
Lidko, bude zase dobře, ještě z tebe bude manekýna, utěšovaly jsme ji. Klidně o berlích. Víš, že existují módní přehlídky pro postižené? Módu předvádějí i vozíčkáři, nedávno o tom hovořili v rádiu. Tak jsme se všechny zasmály a bavily se tím cizím neštěstím. Lidka už zase jezdí autem, pracuje a my víme, že je to houževnatá zocelená ženská.
