Byl jednou jeden socialistický silvestrovský podvečer, pomalu se scházela rodina a přátelé k oslavě posledního dne v roce a k přivítání roku nového. Chlebíčky a obložené talíře byly odpoledne přichystány, pravda, dalo nějakou námahu sehnat na ně různé pochutiny, leč po vystání několika front se nakonec podařilo. Nápoje také již byly nakoupeny a připraveny ke konzumaci.
Jen moje nálada byla poněkud povadlá při představě sledování programu socialistické československé televize, jako možného zdroje rodinné silvestrovské zábavy. Několik chlebíčků, na jejichž výrobě jsem se též sám podílel, jsem ochutnal, pivko vypil, k mání byl bohužel jen jeden druh a to ještě okresní desítka, na které jsem si nikdy nějak moc nepochutnal. Co naplat, žízeň též uhasila. Také litřík bílého vína jsem otevřel a s ostatními si přiťuknul. Poté jsem však zamířil do ložnice, před dlouhou noční oslavou si trochu poležet a odpočinout. Měl jsem tam rádio, na kterém jsem naladil svou oblíbenou, leč často velmi rušenou, stanici Svobodná Evropa. Měl jsem ten podvečer štěstí, poněvadž nebyla rušená moc silně. Alespoň ne na vlnové frekvenci krátkých vln, kde jsem ji po několika pokusech v optimální podobě naladil. A to právě v době, kdy vysílali hudební pořad, který uváděl Karel Kryl a jehož pískanou znělku jsem již velmi dobře znal.
Pohodlně jsem si lehl a do něj se zaposlouchal. Byl toho silvestrovského dne vynikající. Tak dobře jsem se již dlouho předtím, ba ani ještě mnoho let potom, na Silvestra nebavil. Klidně jsem vypustil již probíhající silvestrovský pořad v televizi a také jsem vedle zřejmě nikomu nechyběl a možná si mysleli, že jsem usnul a nechtěli mě rušit ve spánku. Tak jsem si tedy nerušeně celý pořad Karla Kryla v klidu vychutnal, po jeho skončení vyslechl zprávy a komentáře, také tak trochu silvestrovsky laděné, přeladil jsem i na Hlas Ameriky, též české vysílání BBC vyslechl a nevynechal ani stanici Deutsche Welle.
Hodina půlnoční se přiblížila, rádio jsem vypnul a vrátil se do společnosti. Vyslechl jsem několik narážek, že jsem skoro celý silvestrovský pořad prospal, že ani nevím oč jsem v televizi přišel, ale já věděl svoje. Proběhl novoroční přípitek a já si uvědomil, že jsem prožil opravdu jeden z nejlepších socialistických silvestrovských večerů, ve kterém mi vůbec nechyběly písně předních našich normalizačních zpěváků, neboť jsem poslouchal písně těch, kteří se na obrazovce naší televize již dlouhé roky předtím, ba ani ještě dlouho potom, neobjevovali.
