Stále mě něco nového překvapí. Byly tu články o cestování do Albánie. Uznávám, že je tam co objevovat. Krásné hory a moře. A poslední burnësche, přísežné ženy. Tradice na Balkáně určoval Kanun - kodex zákonů.
V Černé Hoře se ženám, které žily jako muži, když v rodinách, po bojích a krevních mstách, nezůstali žádní muži, říká virdžiny. A kdo by se staral o rodinu, když ženy nevycházely z domu? Když v rodinách chyběl muž, nahradila ho žena. Složí přísahu, získá mužské jméno, oblečení, zbraň, zodpovědnost. Jen srdce má svoje. Jak se cítí být mužem v ženském těle? Mají různé osudy. Lákavé může být získaná volnost, výsadu mužů...Mohou opouštět dům. Sousedé možná netuší, že stařík býval dívkou.
Příběhy, které se jim staly: "Nosím mužské šaty od sedmi let, nahradila jsem jedinného bratra."
"Jsem burnësche a jako hlava rodiny musím vzít zbraň do ruky a zabít, nebo se nechat zabít . Nenávidím ženy, chtějí dělat všechno jako muži."
"Chtěl jsem takhle žít, jsem sám, mám jen jednu krávu, je to těžké."
Ve dvaceti učinila přísahu, aby se nemusela vdávat. Jiná proto, aby se mohla starat o svou matku."Láska? Nechci o tom mluvit, je to mé tajemství..."
Píše básně.
"Můj stesk má podobu kabátu, který již léta visí ve vlastní kleci a jeho kapsy se každým dnem vytahují víc a víc. A já nikomu nemohu říct ani slovo."
Čerpáno z článku novinářky Lenky Klicperové v časopisu Lidé a země.
Vítězné video zde.
