Umřel nám kamarád, teprve sedmdesátiletý. Podle jeho původu jsme mu říkali „Bělogvardějec“. Měl mnoho známých a tak jsme mu nakonec uspořádali mši, v místě jeho pražského periferního bydliště.
Znali jsme se s ním mnohá desetiletí. Nejvíce zbožňoval hrůzy levného cestování, všichni jsme s ním jezdili do východního zahraničí, někteří jen jednou, a to naposledy! Dosáhl i literárních úspěchů, a jako zkušený cestovatel na Dálný Východ se objevil v televizi.
Na mši jsem musel dojet na pražské sídliště Lhotka. Počasí bylo opravdu mešní, odpoledne byla tma a lilo jako z konve. Opustil jsem vybydlený – přestárlý Žižkov a vyrazil na moderní sídliště Lhotka. Zbývaly mi dvě hodiny času, a tak jsem je šel promarnit do blízké asijské hospody. Cestu k ní mi přesně poradil katolický kněz!
Restaurace byla v prvotřídním "totalitním" sídlišti. Smělo se v ní ještě dokonce jíst, pít a kouřit! Po čase v sídlišti sídlí přistěhovalí kolonisté, teď, ve třetí generaci, už pražsky aklimatizovaní. V různém věku se lidé ještě na sebe usmívají a lidským hlasem se pozdraví, jako to bývalo za totality.
Před mým stolem, v poklidu pátečního odpoledne, vysedávaly dvě penzistky, s vnoučkem! Vychutnávaly konec "pracovního týdne" a všechny ty ukončené důchodové "nerváky". Byly to "Řečnice a Naslouchačka". Řečnice přestávala mluvit jenom na miliontinu vteřiny, při tom stihla vykuřovat, jíst a převychovávat kluka. Měla snad v mozku dokonce čtyři mluvní centra! Naslouchačka jen pokuřovala a dychtivě naslouchala. Atmosféru oživil "Samomluvič", k nikomu. Rozpovídal se o svém původu. Byl to kříženec Slováka s Maďarkou. Nikoho to ale nezajímalo. Rozlétly se velké hostinské dveře a jimi prošla "Liliputka". Hned na její mrňavou postavu hosté reagovali, byla to místní knihovnice, asi zde dost populární.
Obyvatelé sídliště si nakupovali exotické jídlo domů, odnášeli si ho na víkend domů, v plastových krabicích. Pak došla matka s dcerou. Podle postav bylo vidět, že jídlo jim nadměrně chutná. Hned si poručily kačenu.
Restaurant měl WC s jasným nápisem: Kolemjdoucí 10 korun, hosté zdarma! Jenom dveře se tam nezavíraly automaticky, tak je Asiatka - číšnice - dovírala silným kopancem.
Upil jsem tam jeden litr piva za 80 korun a vydal se v dešti pěšky ke kostelu. Mše byla několikrát se jménem zesnulého. Pak jsme si s ledovýma rukama několikrát potřásli, po katolicku.
Nejhorší ze všeho byl návrat domů, pražskou dopravou. Na Zemi žije přes šest miliard lidí. Snad všechno to obyvatelstvo světa bylo v páteční pražské městské dopravě.
Ještě že nemám dalšího tak dlouholetého kamaráda...
