Život není peříčko a okolnosti mě donutily navázat vedlejší pracovní poměr. Stala jsem se po večerech pracovnicí v půjčovně DVD. Obchod fungoval nejen jako půjčovna, ale DVD se tam i prodávala, také příslušenství k přehrávání a hlavně hry. Byl tam neustálý provoz, lidé se ztráceli v jednotlivých boxech a vybírali si. Třeba v oddělení hudby, historie, trilerů, romantiky, erotiky...podle jejich čísla jsem vyhledala kartu a tam zapsala, co si půjčili. Zajímavé bylo, že jsem si lidi vybavovala podle jejich čísel. Ještě teď se někdy bavíme s kolegyní o osmsettrojce nebo osmadvacítce.
V podvečer přišel do půjčovny pán, rozhlédl se a začal se vyptávat, co bych mu doporučila, co si může koupit, co jenom půjčit, nechal si předvést herní konzoli Playstation, diskutoval jako znalec o hrách, nanosil si z boxů na pult fůru DVD a nechal si podat několik her. Musela jsem být jako ostříž, aby třeba něco nestrčil do tašky. Další lidé přicházeli, jiní platili a odcházeli. Dotyčný nerespektoval potřeby ostatních, skákal mi do řeči, stále se vyptával a projevoval zájem o velký nákup. Přestala jsem mít přehled o pohybu zákazníků v prodejně.
"Tak já vám to sečtu, pane", prohlásila jsem konečně. "Moment, tohle si nevezmu, tohle znám...a pusťte mi ještě jednou ten playstacion, nemáte to poškrábané?, které to DVD je nejnovější? A znáte..." zaměstnal by 4 prodavačky. Nakonec si nekoupil vůbec nic a dokonce si nic ani nepůjčil. Odešel, na pultě mi zůstala kupa DVD na zařazení, rozházené hry a zapojený playstation. A v prodejně nastalo naprosté ticho.
"Tak jdi do hajzlu, debile jeden!" Řekla jsem naštvaně a pěkně nahlas. V tom se z jednoho boxu vyklonil pán a začal mě kárat. " No, to pěkně mluvíte o zákaznících paní, to byste neměla, náš zákazník, náš pán, znáte to pořekadlo?" Styděla jsem se a stála v pozoru jak žáček u tabule. Pokoušely se o mne mdloby. To byla ostuda! Něco jsem koktala, pána odbavila a odcházel. Ve dveřích se otočil a řekl. "Že to byl ale protiva, viďte, člověk aby měl svatou trpělivost."
