Paní Vladko to není o IQ, o Vašem nepochybuji, já jen že se to jaksi napsaného moc netýkalo. Dnešní mladí většinou nejsou vůbec děsní a nic proti nim, ale mně se moc líbil ten "extreme phone pinching. Nic víc v tom netřeba hledat. Samozřejmě jsme zamlada nebyli svatoušci, ale asi jsme si trochu více vážili peněz a neměli věci za desetitisíce. Jeden příklad z doby dosti dávné. Před 1989. Na nádraží k pokladně přišel v pátek odpoledne učeň a chtěl jízdenku pro cestu z internátu po týdnu domů a hodil na pultík zmačkanou stokorunu. Paní pokladní: "copak tak se zachází s penězi?" "Cha, stovku jsou nějaký peníze?" A to tenkrát stovka ještě byly peníze, zvláště když se odjíždělo po týdenním pobytu domů ze školy. To jen tak na okraj.
Dětství jsem prožila v blízkosti prarodičů a jsem ráda, že mi to bylo dopřáno. Moje děti to štěstí neměly. Doma nás vedli k úctě k lidem, a to nejen starým.