Ta krásná jeskyňka je středobodem světa. Má úžasnou magnetickou sílu. Ani silný chlap neodolá, když to rudé lůno spatří. Rozum se vytrácí a ze svalovce se klidně slaboch stane. Jeden dotek a zábrany veškeré padají. Dírka, ještě jakž takž malá, v propadliště dějin se změní.
Kdysi jsem četl od slovutného pana spisovatele, pana Jiráska. Mladý štolba doprovázel komtesu na vyjíždkách koňmo do přírody. Na jedné pasece se zastavili, a mladý štolba pomáhal komtesce s koně dolů. Jak ji sundával, tak mu ruka ujela pod sukni její. A tenkrát jistě gatí nebylo. Tak dostal se na střed, okolo nějž se točí svět. Komteska štolbu udeřila bičíkem do tváře a on ji za to do trávy položil. Sukénku nadzvedl a dál se dělo dílo boží.
Druhý den vyjel štolba s komteskou opět. Do týdne jeho tvář jizev měla dostatek. Pak jednou náhodný hajný, jenž místo zvěře jiné páření zahlédl, se zprávou tou na zámek spěchal. Ten blbec to prásknul. A milého štolbu za služby vyřadili, patřičný výprask na rozloučenou dostal a ze služeb knížecích navždy byl vyhozen.
Cesta k domovu mu jindy trvala hodinu, nyní dne polovinu. Myslíš, že litoval někdo z těch dvou aktérů?
