"Na břehu Niagary stojí tulák starý, na svou první lásku vzpomíná," tak začíná slavná trampská píseň Niagara, jejímž autorem je Eduard Ingriš. Tento úspěšný skladatel i dirigent ale podnikal též nebezpečné expedice v Jižní Americe, provázel Jiřího Hanzelku a Miroslava Zikmunda po Peru, natáčel popravu říšského protektora K. H. Franka a jeho přítelem byli kupříkladu Ernest Hemingway, John Wayne či Igor Stravinskij. Od úmrtí "českého Heyerdahla" uplynulo 12. ledna 25 let.
Rodák ze Zlonic u Slaného (narozen 11. února 1905), který zemřel v 85 letech v USA, prožil život plný dramatických zvratů. Tento muzikant, filmař, fotograf, cestovatel a mořeplavec patřil k uznávaným osobnostem kulturního dění již za první republiky. Byl úspěšným skladatelem i dirigentem, dirigoval kupříkladu Pražský symfonický orchestr. První operetu složil již v patnácti letech, celkem složil přes 600 písní, 60 operet a hudbu k 11 filmům. Píseň Niagara je z operetní revue Trampské milování z roku 1931.
Po druhé světové válce se ale Ingriš ocitl na druhé straně stahující se železné opony. Na podzim 1947 - údajně na popud knihy německého dobrodruha Herberta Rittlingera Sjížděl jsem dravé řeky, kterou dostal k Vánocům 1944 - totiž zamířil do exilu do Brazílie a později do Peru, kde se stal dirigentem místního Státního symfonického orchestru. Nepřestával ale cestovat a poznávat život indiánů v povodí Amazonky. Na podporu teorie svého přítele Thora Heyerdahla o migraci dávných Inků z Jižní Ameriky do Polynésie uskutečnil v prosinci 1954 plavbu na balzovém voru Kantuta I (květina, kterou uctívali Inkové) z Peru do Polynésie. Ta ale skončila nezdarem. O pět let později, v dubnu 1959, se mu ale pokus na voru Kantuta II zdařil.
A právě v Peru potkali Ingriše cestovatelé Hanzelka se Zikmundem. V srpnu 1962 se v Los Angeles seznámil s Ninou Karpuškinovou, o 26 let mladší dcerou ruského kozáka, který se usadil v Brně. V devětapadesáti letech se tak poprvé oženil a rozhodl se zůstat v USA. Léta strávil s manželkou na cestách, pořádal promítání svých filmů a besedy, které měly mimořádný ohlas. V roce 1964 byl nominován na Oscara za hudbu k filmovému dramatu The Gallant One a o rok později ho Heyerdahl vyzval k účasti na expedici Ra. Ingriš ale odmítl, protože jeho žena čekala dítě.
V roce 1991 zemřel v nevadském Renu ve věku 86 let. Urna s jeho ostatky byla uložena v rodných Zlonicích. Byla to právě jeho žena paní Nina Ingrišová, která obrovský archiv svého manžela věnovala po jeho smrti do České republiky. Jeho unikátní fond byl zachráněn a nyní se nachází v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde je fotografická část pozůstalosti digitalizována.
