V listopadu 1995 byly vydány dva svazky Terezínských pamětních knih, které přinesly seznam obětí holocaustu z českých a moravských zemí. A přesně před dvaceti léty jsem si obě knihy koupila, nejen jako připomínku mých umučených předků. Dovolte, prosím, abych Vás u příležitosti blížícího se Dne památky obětí holocaustu (27. ledna) krátce seznámila s obsahem a s významem těchto knih.
V pamětních knihách jsou zaznamenána jména těch, kteří se stali obětmi deportačních transportů, jimiž německá okupační moc odvlékla muže, ženy a děti spadající pod tzv. norimberské zákony, které byly vyhlášeny v září1935 v Německu.V těchto zákonech byla zavedena "rasová" definice židovství. V roce 1941 započalo v Protektorátu sčítání osob, podléhajících těmto zákonům. Podchytilo se přes 88 000 lidí, nejvíce, 48 000, v Praze. Na konferenci ve Wannsee v lednu 1942 bylo řešeno trojjediné poslání Terezína jako koncentračního a průchozího tábora, jako nástroje decimace a dezinformace o osudu deportovaného židovského obyvatelstva a pevně začleněného do strategie etapy "konečného řešení" židovské otázky.
Terezín byl původně založen císařem Josefem II. jako vojenská pevnost, vzdálený pouze 60 km od Prahy a zhruba stejně od Drážďan.Terezín v době deportací čítal 11 kasáren, další vojenské objekty, Malou pevnost a policejní věznici gestapa. V r. 1941 byl hraničním městem. Sousední Litoměřice patřily již do Sudetské župy. Heydrich se rozhodoval mezi dvěma objekty pro zřízení "sběrného tábora".V úvahu přicházel Terezín a husitský hrad Tábor. Zvítězil Terezín. Po konečném vyhlazení Židů se zde mělo vybudovat vzorné německé sídliště.
24. listopadu 1941 přijel do Bohušovic nad Ohří transport s 342 židovskými vězni jako komando výstavby. Když komando dopochodovalo 3 km z Bohušovic do Terezína, brány se za ním uzavřely a v tuto chvíli vznikl terezínský koncentrační tábor. Do konce roku 1942 byly do ghetta Terezín poslány tři čtvrtiny všeho židovského obyvatelstva z území Protektorátu. Podmínky pro "život" zde byly nelidské, nesnesitelné a nedůstojné. Za jediný den zde zemřelo i na 150 vězňů. Během roku 1942 pak do Terezína přijížděly vlaky nejen z Protektorátu, ale i vlaky z Německa, Holandska a Rakouska.
V transportním sledu pak byly vypravovány vlaky dále na východ, do vyhlazovacích koncentračních táborů Osvětim,Treblinka, Majdanek, Piaski, Sobibór či Izbica.
Knihy obsahují jmenný seznam umučených osob, chronologicky seřazené transporty do Terezína a pak datum úmrtí v některém z vyhlazovacích táborů, dále nezjištěné osudy a přeživší osoby, kterých je velmi málo. V transportu "Z" Kladno 26.února 1942, ve kterém byla deportována a zlikvidována rodina mojí babičky, bylo 756 osob, z toho 66 se dožilo osvobození.
Terezínské pamětní knihy připravil kolektiv editorů pod vedením M. Kárného ve spolupráci s Ústavem teorie informace a automatizace Akademie věd ČR, Památníkem Terezín a Státním ústředním archivem v Praze. Editoři využili také materiály a databázi Židovského muzea v Praze, materiálů zpracovaných z iniciativy Serge Klarsfelda a computerového projektu Beit Theresienstadt v Givat Haim Ichud. Knihy vydala Terezínská iniciativa v nakladatelství Melantrich roku 1995.
Všem patří velký dík za tuto ojedinělou práci!
Závěrem dovolte citaci v úvodu Terezínské knihy-slovo Václava Havla:
"Soudím, že jsou dva hlavní důvody, proč si musíme všechny hrozné děje, jimž je tato kniha věnována, znovu a znovu připomínat.Především nás k tomu vede přirozená úcta k nekonečnénu utrpení našich bližních a k jejich památce.Druhým důvodem je trvalé a nepřetržité živé varování, které k nám zaznívá z osudu všech těchto obětí násilí, krutosti a fanatismu, zvrácené ideologie a lidské podlosti. Nacismus byl poražen, ale bylo by bláhové se domnívat,že vymizel z tohoto světa.Kdesi hluboko v poslední nahodilé antisemitské poznámce či bezděčném rasistickém výroku je zaklet přízrak plynové komory či pogromu. A v každém násilníkovi je zakleto nebezpečí, že roztočí nové kolo hrůz."
