Na konci května (26. - 29. 5.) se letos bude konat již 57. Festival narcisů v regionu Ausseerland - Solné komoře. Na tento festival se do malého městečka Bad Aussee sjíždí hosté z celého Rakouska. Městečko náleží už do štýrské části Solní komory a je považováno za geografický střed Rakouska. Za svůj věhlas vděčí štýrskému arcivévodovi Johannovi, který se zde zamiloval do dcery místního poštmistra a tak se přiblížil prostému lidu.
Já jsem se o festivalu dozvěděla od své kamarádky, která je velká milovnice květin a navštěvuje různé výstavy květin u nás i v evropských zemích. Od časného rána městečko ožívá typickou rakouskou hudbou a hudebníky v krojích, které známe z různých rakouských filmů. Muži mají většinou kožené kalhoty s laclem a ženy krásné kroje. Na okraji městečka se řadí alegorické vozy připomínající naše prvomájové slavnosti. Na rozdíl od nás jsou na nich umístěny různé figury zvířat a postav, které jsou vytvořeny z divokých narcisů a byly natrhány právě pro tyto účely. Jsou to tisíce a tisíce malých a krásně vonících květů narcisů. Přiznám se, že jsem ještě nikdy nic takového v svém životě neviděla, a tak jsem vše poctivě nafotila (viz přiložená fota).
Ze seřadiště se vydá na cestu pochod hudebníků a následující alegorické vozy, kterých je asi čtyřicet. Porota vyhodnotí asi 10 nejlepších, a ty se pak nalodí za městem na lodičky a pomalu plují po jezeře. Celá velkolepá slavnost je právě zakončena touto jízdou. My jsme se prošly s ostatními turisty nádherným lesoparkem u jezera, okusily jsme místní speciality jako je klobása se zelím a pivo.
Odpoledne jsme pak odjely do dalšího městečka St. Wolfgang, které se také nazývá perlou Solné komory. Leží u jezera Wolfgangsee a od Salzburgu je vzdáleno 50 km. Městečko bylo postaveno okolo místní kaple asi v 15. století. My jsme se ale moc těšily na jízdu zubačkovou dráhou na Schatberg. Během 40 minut nás vyvezla do výšky 1190 m a nám se ukázal neopakovatelný výhled na okolní vrcholky, ale hlavně na jezera Altersse, Mondsee a Wolfgangsee. Zajímavý je i pohled na lokomotivu a vagony, které jsou svou konstrukcí uzpůsobeny jízdě po strmém srázu. Lokomotivy připomínají parní stroje, ale mají dieselový pohon.
Jako poslední zastávka nás čekala návštěva zámku Hellbrunn. Místní obyvatelé říkají, že tento zámek je nejlépe navštívit v plavkách. Začátkem června bylo sice horko, ale pořád jsme nechápaly, proč v plavkách. Z tohoto zámku prý totiž málokdo odejde suchý. Hellbrunn láká ročně desetitisíce návštěvníků, kteří chtějí na vlastní kůži zažít záludnosi vodních fontán a vodotrysků, důmyslně zabudovaných po celém zámeckém parku. Zámek byl letním sídlem salzburkých biskupů. Nechal ho postavit v manýristickém stylu biskup Markus Sittikus. Církevní preláti měli velký smysl pro humor a pro pobavení hostů, a proto nechali postavit množství fontán a vodních trysek tak chytře ukrytých, aby pěkně zlily návštěvníka.
Hned na začátku amfiteátru u kamenného stolu se žlábkem, ve kterém se chladily láhve vína, jsou rozmístěná kamenná sedátka. Jsou to ale spíše bidety - sedící dostane zezpodu slušnou sprchu, další na něj sešlou postranní trysky. Úniku není ani u různých soch, třebaže se ostražitě koukáte, kde by mohly být zabudovány trysky, vodní sprška vás vždycky dostane. Voda tryská i z tlam jeleních hlav, umístěných na nároží u vchodu do zámecké kaple. Ale je to celé úsměvné, vodotrysky nejsou nijak silné, za chvíli trochu oschnete. Ti zarputilejší ale chodí s deštníky.
Park zaplňují rozmanité sochy i různé miniatury poháněné vodou včetně velkého pohyblivého betlému, kde je asi 200 figurek. My jsme na zámku zůstaly do večera, kdy se pořádné spršce nevyhnul nikdo. Mám Rakousko moc ráda a to jak v zimě, tak i v létě. Zájezd byl třídenní a užily jsme si opravdu hodně - jak památek, tak i legrace.
Dodnes na tak povedený zájezd s kamarádkou vzpomínáme.
