Zvedl se mi žaludek jak z tohoto odporného výrazu, tak ze skutečnosti, že už je to tady. Jak se na to vůbec někdo může těšit? Možná nějaký zazobaný restituent, ale ten už stejně dávno nedělá a povaluje se někde na rodinném panství v lůně přírody.
Který sprosťák takový výraz vymyslel? Jak si jen mohl dovolit jednoduše označit člověka za starobu? Jak nedůstojné a ponižující! Člověk přeci může být normálně v penzi, na odpočinku, ale ještě ne na věčném, dokonce i v důchodu. Dala jsem si práci a vyhledala na internetu, jak decentně titulují takto potrefené jedince v cizině: Penzioner, Rentiér, Rentner, Pensionato.
Takže to musel formulovat nějaký český zamindrákovaný budižkničema.
U nás doma tento termín funguje jak nadávka. Když mě syn chce vytočit, nazve mě starobním důchodcem.
Pravda, naše společnost úctu ke stáří a ke zkušenostem vůbec nemá. Už s padesátníkem se téměř nikde nepočítá.
Čím je vlastně definovaná staroba? Jistě věkem. Ale v šedesáti je jeden plný energie a druhý troska, která neudrží myšlenku a možná ani stolici.
Na úřadě jsem s opovržením hleděla na úřednice, které vůbec nemůžou za to, že já jsem starobní důchodce.
Ještě s větším opovržením až s nevěřícným úžasem jsem později hleděla na sumu, kterou mi za celoživotní tvrdou dřinu vyměřili. Jen s tou, bez práce, bych brzy toto pojmenování naplnila skutkovou podstatou.
Multikina poskytují starobním důchodcům slevu na představení. Když není nikdo na blízku, koupím si důchodcovský lístek, abych měla aspoň nějakou satisfakci.
Zajímavá situace často nastává při návštěvě výstav. V kase tam sedávají ještě větší „báby“ než já a ty se zpravidla jízlivě zeptají, zda si přeji seniorskou vstupenku. Dovedu si živě představit, jak se v duchu škodolibostí celé tetelí. V takových případech se zachovám podle momentální nálady a tudíž i duševního rozpoložení. Buď rezignuji a vezmu seniorskou nebo se ve mně vzedme vlna ješitnosti a hrdosti: zaplatím dvojnásobek a tetelím se zase já, jak jsem bábu převezla. Pokouším se brát to jako hru, ale nějak se to pokaždé nedaří.
Mohla by to být zajímavá otázka jak pro psychology, tak pro tvůrce úředních termínů.
Sebevědomý a tudíž pravděpodobně aktivní senior by byl přeci pro společnost docela výhra, nebo snad ne?
