Nabídla jsem své známé starší dámě doprovod na oční kontrolu. V čekárně již sedělo dost lidí, vesměs starší generace. Všichni seděli mlčky, jen my dvě jsme si povídaly.
Moje známá po chvíli oslovila paní luštící sudoku s dotazem, zda tato činnost tříbí mozek. Usnesly jsme se společně, že patrně více, než křížovky. Alenka (86 let) se zamyslela a usoudila, že se sudoku také naučí. Opodál sedící noblesní starší pán se připojil k debatě a po chvíli nás začal bavit poněkud košilatými židovskými a lordskými vtipy.
Na konci lavičky seděl starý pár. Oba byli velmi pěkně upraveni, pán hůře pohyblivý a zřejmě i v horší mentální kondici. „Pojď, posadíme se blíž, abychom také slyšeli ty vtipy“, vyzvala paní svého partnera. Nakonec naši skupinku doplnila dáma s úsměvem na rtech a hůlkami na nordic walking.
„Berete do party i devadesátníky?“ dotázala se roztomile. Bylo jí 92 let. Dva syny má v cizině a u třetího bydlí. Už za nimi přestala jezdit, aby prý jim nezpůsobila potíže v případě nějakého náhlého zdravotního problému. Každý den cvičí, chodí s hůlkami, bez obtíží manipuluje s mobilem. Její jiskru v očích by mohli závidět i o desetiletí mladší jedinci. Jestlipak ji uvidí i paní doktorka!
Několikahodinové čekání mě nesmírně obohatilo. S tím stářím to nemusí být zas až tak hrozné, pokud se k němu takto pozitivně postavíme.
