Udělala jsem chybu, že jsem si po básničce přečetla hned komentáře. Teď nevím jestli ty verše vnímám dobře. Já v nich po beznaději cítím novou naději:
" S úlevnou bolestí,
zářivou proměnou,
adepti na štěstí
dvojitou ozvěnou."
Je to moc hezky napsané, to ano. Ale jak už jsem jednou uvedl, ne všem Tvým básním zcela rozumím. Možná se jen podvědomě bráním porozumět. Tak to asi bude. Ale čtu všechno. Čtu Tvé verše a ukládám si je ve svém srdci s pocity vinaře, který, sklízí bohatou úrodu. Jak když on krásnými, zralými, voňavými hrozny plní svůj koš. S láskou a péčí ukládá hrozen na hrozen a lehký pocit štěstí se mu jak roj motýlků třepotá kolem hlavy. Já děkuji Ti za ty motýlky. Tedy, mimo jiné.