Dříve byli odborníci toho názoru, že novorozenec není úsměvu schopen, že to je jen náhodný pohyb některých obličejových svalů.
Časy se mění a i věda a výzkum v této oblasti pokročily dál. Vědomě se usmívat dokáží nejen novorozenci, ale i ještě nenarozené děti. Bylo to prokázáno v souvislosti s výzkumem jejich spánku a snění, kdy byly pozorovány v REM fázi spánku velké aktivity těla i mozku, v reakci na špatné nebo dobré sny. A to jim zůstalo. Dítě se dokáže usmívat okamžitě po narození. Sice to není tak častý jev, jako křik novorozence, ale bylo zjištěno, že při šetrném vedení porodu a zejména při porodu do vody je daleko větší pravděpodobnost příchodu na svět s úsměvem. Můžeme si klást otázku, zda to není první výraz dětských pocitů. Technické studie ukázaly, že rané úsměvy miminek jsou výsledkem pohybu pouze některých částí obličeje, a to úst a tváří. Svaly z oblasti očí a čela zatím nepoužívají.
Úplný, úmyslný a kontrolovatelný smích se objevuje asi šestý týden po narození, říká se mu taky společenský smích, protože přichází na společenské podněty. Rodiče a vůbec dospělí mají na četnost úsměvů velký vliv. Pokud se při každé příležitosti na dítě usmíváte, dítě vám to opětuje a vaše vzájemné pouto se upevňuje. Dokonce byla moderními technologiemi provedena analýza úsměvů dětí ve věku kolem jednoho roku, kde se ukázalo, že pro každou osobu má dítě trochu jiný úsměv. Ten největší je samozřejmě věnován vlastní matce.
FOTO: Z archivu autora článku
A jak je to u dospělých? Dám vám jednu osobní otázku ohledně smíchu. Kdy jste se naposled od srdce zasmáli? Myslím tím úplně nezastavitelně, nakažlivě, srdečně rozřehtali. Čím je člověk starší, tím takového smíchu ubývá. Napadlo mě to při nedávných hrách s mými malými dcerami, kdy k takovým spontánním situacím dochází. Uvědomil jsem si, že v dnešní době je těch příležitostí stále méně a méně. Kromě dětí je to u mě i pravidelný sraz abiturientů střední školy, kdy mě od smíchu bolí i břišní svaly. Ale jinak kromě rodiny jen občasné pousmání nad vtipem, který se mi dostal do emailové pošty už po osmé za poslední rok nebo zasmání při golfu nad sebekritickým komentářem kolegy ve flightu při zkažené ráně. Ale opravdový srdečný smích je dnes nedostatkovým zbožím. Média ho z vás vymámí pouze výjimečně, nejlepší je živá společnost. Pokud se pletu, rád budu opraven.
Někde jsem četl, že roční dítě se za den zasměje 400x a dospělý asi 15x. Zjevně v tomto mají výhodu rodiče, případně prarodiče malých dětí, protože dětský smích je nakažlivý a s dětmi si smíchu užijí více. Na druhou stranu dospělí ten smích občas potřebují z terapeutických důvodů, protože smíchem se dá i léčit a to jak duše, tak tělo. Možná znáte MUDr. Karla Nešpora z léčebny v Bohnicích, který smích nejen propaguje, ale využívá ho i při svých terapiích léčení závislostí a psychických poruch. Smíchem se dá mírnit bolest, stres, úzkost i deprese Smích je také ideální forma relaxace a uvolnění. Vědci znají v mozku místa, kterým se říká centra dobré nálady, a tato místa jsou nejvíce ovlivňována smíchem. Dokonce přišli i na to, že to je ten smích, při kterém se stahují kruhové oční svaly a člověk má přimhouřené oči. MUDr. Nešpor tomu říká „lišácký smích“. Naopak ve stresu či strachu má člověk oči „vykulené“ a ne nadarmo se říká, že „strach má velké oči“.
Takže si přimhuřte oči, nasaďte úsměv a ovlivňujte vaše centra dobré nálady, jak nejvíc to půjde. Pořád platí ono okřídlené „S úsměvem jde všechno líp“ a to pro všechny, bez rozdílu věku.
