Byla zimní neděle odpoledne, manžel spal, do okna svítilo sluníčko a na stole voněly frézie. Příjemná pohoda.
Najednou jsem dostala chuť na kávu. Co si léčím vysoký tlak, uvařím si ji jen výjimečně.Z apnula jsem vodu v konvici a chystala si do hrníčku kávu. Po zalití krásně zavoněla. Tak co kdybych si do ní dala trochu mlíka, pro jednou to vadit nebude. Z ledničky jsem vytáhla bílou láhev a trochu si nalila. Co mi to na kávě plavou za bílé kuličky?! Kouknu na láhev - kefír!... A káva putovala do záchodu.
Nevzdám to! Hrníček umyju, znovu kávu nachystám a připravím vodu do konvice. Máme novou a na další ohřívání se má asi pět minut nechat chladnout. Zajdu se tedy podívat do pokoje, jestli náhodou není v televizi něco pěkného. No, nic mě nenadchlo. Vrátím se do kuchyně, konvice už nevrčí a šup s vodou do kávy. Studenou, samozřejmě! A opět káva putovala do záchodu.
Tak nevím, je to znamení, že ji nemám pít? Naštvala jsem se na sebe a rozhodla se pro třetí pokus. Hrníček, káva, po chvíli voda ...a podařilo se! Odměnila jsem se ještě kostičkou hořké čokolády do kávy a nechla jsem ji chladnout. Zatím jsem zalila květiny, to a ono porovnala, začetla se do časopisu a kávu jsem nakonec pila skoro studenou. Už jsem ji dva týdny nevařila, to má za to!
