Také se Vám stává čím dál častěji, že nezvaný pán jménem Alzheimer si s Vámi hraje na schovávanou? Někdy schová brýle, jindy zase klíče, někdy sáček s moukou do lednice místo do špajzu, často peněženku nebo třeba osladí polévku.
Jednou mi dokonce v lese schoval košík plný hub, který jsem postavila na pařez, a já půl hodiny hledala místo hříbků košík. Jindy zas ukryl tak důkladně auto na parkovišti u supermarketu, že jsem ho hledala skoro hodinu. Když jsem ho našla, pro změnu mi schoval zase manžela.
Pan Alzheimer se nedávno musel hodně snažit, protože mi zašantročil mobil tak dobře, že nebyl nalezen celý den. Odpoledne se stavila kamarádka, našla mne v ložnici. "Vidím, že se chystáš malovat, tak já přijdu jindy." Já totiž měla odsunuté i válendy a protřepané deky ležely na zemi. Když jsem jí pověděla, co se mi stalo, že malovat se nechystám, ale mám volat dceři a ten pán, co poslední dobou se mnou bydlí, jménem Alzheimer, mi stále něco schovává, dnes zrovna mobil, tak vytáhla svůj, vyhledala mé číslo a někde v dáli se ozvalo zvonění mého mobilu. Tak tady hledáš zbytečně pravila. Zvuk telefonu nás dovedl ke dveřím WC. Nespadl ti do záchodu? To už jsem se smála. A najednou byl Alzheimer pro dnešní den poražen - vzpomněla jsem si. Ráno jsem byla na WC s mobilem v kapse a tak, aby mě nespadl do mísy, položila jsem ho na horní desku nádržky splachovadla, které je namontované na zdi skoro u stropu. Na tom záchodě jsem byla za ten den několikrát a pan Alzheimer musel mít ze mne hodně velkou legraci.
Večer se dcera divila, že jsem jí nezavolala, jak bylo domluveno. Zalhala jsem jí, že jsem měla moc práce. Vlastně ani nezalhala, práce jsem měla opravdu s hledáním mobilu dost. Přece jí neřeknu, že jsem měla od rána na návštěvě Alzheimera. Zatím jsem ho vyhnala, ale vím, že nebude trvat dlouho a navštíví mě zas. Jsem stále ve střehu, bojuju s ním a nehodlám ho k sobě pustit, jenže tento boj je tuším dopředu prohraný. Tuze se mu poslední dobou u mě líbí.
