Fotografie jednoho z nejslavnějších českých fotografů Josefa Sudka vypadají tak trochu jako z jiného světa. Zobrazoval obyčejné předměty, které však v zastřeném světle vypadají jako nadpozemské. Větve stromů, zapomenutá zákoutí, povadlé květiny, déšť. Proslulé jsou jeho pohledy z okna ateliéru, zátiší, snímky pražské architektury a zákoutí města. Věnoval se ateliérovým aranžmá, ale i reportážním či reklamním fotografiím. Od narození tohoto významného českého umělce uplyne 17. března 120 let.
Na fotografování se Sudek vrhl po návratu z bojiště první světové války, kde ho granát připravil o pravou ruku. Fotit však začal již před válkou ve svých 17 letech jako knihařský učeň a fotil i na frontě. Za první republiky se vypracoval v žádaného fotografa, který byl v centru pražského uměleckého dění a stal se jedním z nejvýznamnějších fotografů evropské avantgardy.
Mezi jeho přátele patřili vynikající umělci, například fotograf Jaromír Funke, malíři Emil Filla a František Tichý, designér Ladislav Sutnar či architekt Otto Rothmayer. Podobnými osobnostmi se obklopoval i po druhé světové válce - pravidelně se stýkal například s básníkem Jaroslavem Seifertem či malířem Janem Zrzavým. V té době jej bylo možné spatřit, jak ošuntělý s nezbytnou kamerou bloumá pražskými ulicemi. U mnohých si proto získal pověst samotáře a podivína. Jeho ateliér však byl místem nesčetných schůzek především s pražskými umělci. Jako velký milovník hudby pořádal pravidelné poslechové úterky.
Ve své tvorbě byl Sudek veliký perfekcionista. Úzkostlivě promýšlel kompozice, pokud nebyl spokojený s výsledkem, vracel se stále na stejná místa a záběry mnohokrát opakoval. V momentě, kdy cítil, že nastal pro snímek ten správný moment, říkal, že slyší jak "hudba hraje".
Přes rozmanitost námětů čiší ze všech Sudkových snímků především zaujetí pro světlo ve všech jeho podobách. Hra slunečních paprsků a stínů společně s typickou patinou jeho černobílých fotografií vytváří v divákovi často dojem, že se nedívá na fotografii, ale na záhadný a tajemný obraz. Tak jako si dokázal uchovat odstup od politických režimů, které se za jeho života vystřídaly, dokázal i udržet svoji tvorbu mimo umělecké směry a doktríny. V meziválečném období je řazen do umělecké avantgardy, po druhé světové válce, kdy se odchýlil od hlavního proudu moderní fotografie, bývá označován za heretika. Právě touto tvorbou si však vydobyl světovou slávu.
Sudek se narodil v Kolíně. Na své dětství vzpomínal rád i přesto, že jeho otec, malíř a dekoratér, záhy zemřel a rodina žila ve skromných poměrech. Blízký vztah měl k sestře Boženě, která mu pomáhala a vedla domácnost. Před válkou byl knihařem v Nymburce. Po návratu z fronty žil v pražské Invalidovně, kde vznikl jeden z jeho prvních fotografických cyklů.
V roce 1924 absolvoval studium na Státní grafické škole v Praze a stál u zrodu České fotografické společnosti, se kterou poté léta vystavoval. Od poloviny 20. let spolupracoval s nakladatelstvím Družstevní práce, jež mu poskytovalo zázemí a zadávalo zakázky (například reklamní snímky). To v roce 1928 vydalo jeho fotografické album Svatý Vít, jenž předznamenalo Sudkovo celoživotní zaujetí pro architektonické památky.
Svoji první samostatnou výstavu měl v roce 1932, osobitý umělecký styl si vytvořil během 40. let. Přes tělesný handicap si práci nijak neulehčoval, používal těžké staré fotoaparáty a postupem času zcela upustil od zvětšování snímků, když vytvářel kontaktní fotografické kopie z velkoformátových negativů. Svojí levou rukou zvládl obstarat všechny úkony nutné k fotografování - zakládání filmu, expozici i vyvolávání snímků.
Josef Sudek zemřel 15. září 1976 ve věku 80 let v Praze. Za svůj život postupně nashromáždil více než 20.000 pozitivů a přes 50.000 negativů. Jeho pozůstalost spravuje Uměleckoprůmyslové muzeum, které od roku 1995 provozuje Galerii Josefa Sudka v jeho posledním bydlišti na Hradčanech - v domě v Úvoze 24. Jako výstavní prostor slouží i replika Sudkova ateliéru na Újezdě (ateliér v roce 1985 vyhořel). Sudkovo dílo je dnes velmi ceněné. Například v roce 2010 se jedna jeho fotografie zátiší prodala v Paříži za 300.750 eur (tehdy 7,4 milionu korun).
Na vybrané fotografie Josefu Sudka se můžete podívat například zde.
