V po zuby ozbrojené Praze jsem si jel odpočinout na mé letní sídlo v Hnojákově. Vymyšleno to bylo dobře, počasí ale zklamalo. Teplota ve dne i v noci se pohybovala kolem nuly!
Nakupoval jsem potraviny v Benešově, byly tam ve frontě stovky lidí, svátky byly tentokrát dlouhé. Podařilo se mi vykoupit všechno zbývající pečivo, tedy čtyři pomačkané housky a dva scvrklé rohlíky! Pokladník se na mě dlouze zadíval a vykřikl: dneska tu nakupuje celá Praha! Vyprodáno bylo skoro všechno, zásobovačky sotva zboží položily, už jsme je odebírali.
Větší rána byla ale přerušená dodávka elektřiny do mé chatky. Nahazovali jsme jistič se starostou, marně, 380 Voltů nešlo. Mráz mi začal vyvracet elektrický sloupek s elektroměrem. Tak nebylo možné spustit výkonnější elektrické spotřebiče.
Mé sídlo mě uvítalo jen menší zimní zkázou. Myš mi prokousala zadek červených kalhot, (prezident Zeman měl na Hradě zavěšené dokonalejší). Z plyšového křesla na mě vyskočila živoučká myš, utekla se schovat pod kanape. Hned jsem jí do talířku podstrojil jedovaté granule!
Na sváteční vaření na venkově jsem se docela těšil. Z Prahy jsem měl naloženou svíčkovou a velikonoční nádivku, k tamnímu upečení. Do remosky tekl jen slabý proud. Televize ale šla, tropické ostrovy ani tropické plody mě nerozehřály. Topení pevnými palivy zvýšilo teplotu místnosti jenom o tři stupně. V noci jsem drkotal zuby, hned ráno jsem se rozhodl vrátit se do pohostinné Prahy. V ní mám jistý přítok ruského topného plynu a jistý příklon elektřiny, z ruské atomové energie.
Z pražské periférie jsem domů pokračoval v MHD. Než přijel autobus, oslovil mě starší pár hluchoněmých manželů. Prý mi z tašky vytéká žloutek. Měli pravdu, venkovská vajíčka byla za třetinovou cenu! Jeho manželka uměla odezírat z úst, manželovi rukama vše překládala.
Překládala to do „hluchoněmštiny“, pak zase mi to říkala ústně.
V metru Budějovická hlasitě pořvávali Němci. Na stanici Pavlova se pralo pět psů a jejich majitelek.
Při mém čekání na tramvaj město také pulsovalo. Po chodnících chodily pěšky hlídky se samopaly, vždy dva vojáci a jeden policista. Mezi nimi se proplétaly katolické jeptišky - vlastenky, Ty bojovaly za křesťanství proti islámským vetřelcům jinak, než státní ozbrojená moc Měly pochýlené hlavy a zachmuřené tváře. Asi se v duchu modlily, proti „neznabohům“. Možná se modlily i za své přežití Velikonoc ve válečné Praze.
V Praze se mi podařilo prohřát si promrzlé tělo, odblešit se (z myší), vyprat zablácený oděv a dovařit tepelně neopracované jídlo.
