Tato báseň mě opět zaujala na první "melodický názvuk", jímž zní. Jasné významy "prostých", běžných slov se spojují do složitějšího poselství (tím nemyslím komplikovaného). Zůstává hodně nevyřčeno a dává prostor čtenářům k "doznívání". Je to opět jakoby křehká báseň, ale je pevně ukotvena do života "neuchopitelné lásky". Šansonový text, a "co se dá dělat" :-) , zlákal mne opět k zhudebnění. Hen to nějaký čas potrvá, ještě mají přednost jiné Zuzčiny básně....
Báseň ve mně vyvolala takovou směs pocitů, že ve finále nevím, zda je smutná či radostná. Neuvěřitelné, na kolik strun v člověku dokáže uhodit jedna, celkem prostá, Zuzanina báseň.