Že relaxace v termálních lázních nemusí být vždy jen o pohodě, o tom se Arnošt přesvědčil při jedné z návštěv v maďarském Mosonmagyárováru. Jinak velmi pohodový pobyt byl znepříjemněn v dnešní době celkem banální záležitostí, jakou je krádež peněz.
Do Maďarska se vypravil spolu s manželkou Zuzanou. Nepříjemnost se jim přihodila až v areálu termálních lázní. Jelikož je tam kromě prodlévání a čvachtání se v teplé vodě i možnost výběru rozmanitého občerstvení či zakoupení všeho možného, vzal si Arnošt ze šatny s sebou do kapsy koupacího pláště peněženku. Snad nějaké vnuknutí jej upozornilo, ale přesto ho však dostatečně později nenabádalo k opatrnosti, že v ní nemá nechávat veškeré finanční prostředky které měli. Větší část forintů i všechna eura z ní vyndal a nechal v tašce v uzamčené skříňce. Nicméně necelých pět tisíc forintů v peněžence ponechal, aby je měli v případě potřeby po ruce.
Peněženku nosil v kapse koupacího pláště, který zavěsil na věšák v prostoru před jedním z bazénů jen tak bez dozoru. Zhruba patnáct minut strávili se ženou v teplé termální vodě. Poté se oba shodli, že by mohli zajít na kávu a na něco dobrého k ní. Arnošt si oblékl svůj plášť a ještě předtím, než se dostal u stánku na řadu, si chtěl nachystat příslušný finanční obnos k zaplacení. Zjistil však, že jeho peněženka je prázdná.
Jednalo se o starou opotřebovanou peněženku, která zloděje zřejmě neupoutala natolik, aby ji sebral. Spokojil se pouze s jejím obsahem. Vlastně ani ne s celým. Sebral jen bankovky a otevíráním přihrádky určené pro mince se ani nezdržoval. Dvě stoforintové mince, které tam původně byly, tam také zůstaly. Zloděj byl zřejmě znalý poměrů a věděl, že za hodnotu pár mincí si v Maďarsku toho moc nekoupí.
Arnošt nechtěl nikomu nic podsouvat, ale kolem nich se všude hodně mluvilo česky. Byla to samozřejmě jeho chyba a neopatrnost, ale zkušenosti z několika dřívějších návštěv jej jaksi k opatrnosti nevedly, protože při častých návštěvách v termálních lázních se jim ještě nikdy nic takového nepřihodilo. Běžně se chodilo jen v plavkách a popřípadě v koupacích pláštích, které občas i s ručníky zůstaly bez dozoru odloženy. Arnošt si při té příležitosti vzpomněl, že kdysi v Bulharsku zakoupili voděodolnou plastovou schránku na peníze, kterou bylo možno také zavěsit na krk. Zůstala někde doma odložena, ale při dalších pobytech kdekoliv u vody už našla své uplatnění. Krade se všude. Nejednalo se sice o nějakou závratnou částku, ale v tom okamžiku to Arnošta dost vyvedlo z míry a vjel do něj vztek. Ten po chvíli odezněl a Arnošt se jen hlouběji zamyslel nad ubohostí takových jedinců, kterým stačí ukrást si tak možná na dva obědy, i když vlastní auto, mají na cestu na benzín, na vstupné a na hromadu dalších, někdy i zbytečných výdajů.
