Oznamovat, že jsem se přihlásila na rekondiční pobyt "jen" do Jetřichovic v Českém Švýcarsku, mě původně ani nenapadlo, protože mi to nepřipadalo nic tak světoborného. Ale teď to vidím už trochu jinak.
Ještě před 2 roky jsem tam byla celkem v plné síle a moc si to tam užívala. Zkrátka pohoda. Už je to ale jinak, protože zdraví si vybírá celoživotní daň. Nechtěla jsem tomu věřit, že třeba, až se překulí 80, téměř vždy to jde se zdravím z kopce. A přesně u mě, i když z kopce nemůžu nic udýchat a nohy mne také nechtějí poslouchat.
Vůbec to není lehké a,jednoduché se s tím vyrovnat a smířit. Vždycky jsem "běhala" a celý život všechno rychle. Ještě si to neumím představit, jak budu sedět před hotelem a tiše závidět, jak ostatní vyrážejí. To mi bude opravdu chybět, ty vycházky do krásné přírody a malé tůrky do okolí. Musím se s tím nějak vyrovnat.
Hotel je na kopci, dolů bych se třeba ještě dostala, horší už by bylo, jak zpátky nahoru. Proto pro mě těch několik kilometrů od domova najednou je zásadní. Bude to pro mne jako pro jiného nějaká náročná dovolená. Jsem ale v zásadě optimistka, nějak to dopadne. Možná to bude třeba i lepší, zas tak moc si stěžovat nechci.
Právě jsem si uvědomila, že, i když to není úmysl, dávám tady průběžně o sobě vědět, jak to se mnou je. Doufám, že někdy ještě napíšu něco veselejšího!
