V noci pršelo a hřmělo, ale já nic nevím, já jsem všechno zaspal. Ráno sice bylo všude mokro, ale sluníčko všechny louže rychle vysušilo. Šli jsme opět k moři. Skoro nikdo tam nebyl. Nad námi lítali rackové, v borovicích vrkali holubi a moře hučelo a naráželo se šploucháním na kamennou zídku. Mořská idylka. Trochu pofukuje a to je ráj pro surfaře, kterých je tu denně několik. Sleduju, jak se to někteří teprve učí a padají do vody. Už je tu i několik dětí, jenže jim nerozumím. Ale kamínky hážou do vody stejně jako já a jejich maminky je mažou mlékem na opalování jako mne.
Vyjeli jsme si na další výlet. Tentokrát lodí po okolních ostrovech. Nejprve jsme zastavili u ostrova Badia. Stojí na něm Františkánský klášter ze 14. století. Na pobřeží se skupina mladých učila jezdit na loďkách. Mě zaujalo stádo jelínků, kteří byli ochočení a nechali se krmit z ruky. Druhým ostrovem byl Vrnik. Tam skoro nikdo nebydlí, většina domů je polozbořených. Kdysi se tam těžil dalmatský vápenec, z kterého prý je Bílý dům ve Washingtonu v Americe. Třetí zastávkou byl ostrov Korčula, tentokrát z druhé strany. Připluli jsme do přístavu Lumbarda. Tam se mi moc líbilo, hlavně proto, že mi tam maminka koupila zmrzlinu. Prošli jsme se pěkným čisťoučkým korzem po pobřeží a na digitální tabuli bylo napsáno, že je v půl čtvrté odpoledne 36°C a to prý je hodně horko, což jsem poznal i bez teploměru.
Babička zase fotila jako fotoreportér Blesku a pak na zpáteční cestě mi fotky ukazovala. Po přistání jsme šli i s babičkami do naší hospůdky na pobřeží. Babičky si vybíraly jídlo a já jsem fotil maminčiným foťákem. Objednal jsem si hranolky s kečupem a ostatní si dali pizzu a vraceli jsme se až za tmy a já se trošku bál.
Poslední den je tu. Babičky balily ty své obří loďáky a trvalo jim to dlouho. To já byl sbalený hned, jen mi maminka do batůžku přidala svačinku na cestu a láhev s pitím. Šli jsme se s maminkou ještě rozloučit s mořem. Západ slunce krásně osvětloval městečko Korčulu na protějším břehu. Naposled kolem nás proplula velikánská výletní loď, která nadělala u pobřeží velikánské vlny. Zamával jsem dětem a ony mi taky zamávaly a pak už jsme jen dlouho jeli autobusem, ale většinou jsem spal. V Brně jsme se rozloučili s babičkami, které pokračovaly do Ostravy, a nás autobus odvezl do Prahy.
Konečně jsem doma. Na parapet pod oknem jsem si vystavil mušličky a kamínky, které mi budou ten pobyt u moře připomínat.
