Naděje klokotá jak pramen z tajné štoly, ticho mě nezebe a smutek nehryže, v románu života přibyly kapitoly a pohled do nebe je můj stav bez tíže.
Cesty se klikatí jak křivky mého těla, s odvahou vrtkavou a vírou ve dlaních, slunce mě pozlatí, léta mě nepozřela, tam někde nad hlavou je slyšet dívčí smích.
Tak nevím,co se stalo.Včera jsem přidala obdivný komentář,a dnes tu NENÍ !!! Tak tedy,je to bezvadná báseň s bezvadnou náladou,rytmem a postojem.Cítím to stejně:Díky.mm
Jak život hladce plyne, ač cestou se klikatící. Ten dívčí smích já slýchám z tvého nitra. Lásky jsou nepovinné, samota zničující. Tak křivkám tvého těla podlehnu opět zítra. (Zítra je básnický obrat. Myšleno je to jako že po dovolené) :-)