Tuhle ráno v koupelně vyrušil mě zvláštní, klepavý zvuk... jde to z venku. Vykouknu z okna a hele! Pár metrů ode mne strakapoud na vršku pouliční lampy usilovně buší zobákem do jejího plastového krytu.
Hňup, říkám si, nerozezná lampu od stromu!
Když mu zdáli v pravidelných intervalech začal odpovídat jiný strakapoud, pochopila jsem.
Žádný hňup, jenom si telefonuje! Prostě takový strakapoudí tamtam, telegraf, telefon.
Možná právě vábil strakapoudici, možná varoval konkurenčního strakapouda: "Vypadni, tady je můj rajón!", kdoví...
***
Konečně jsme nechali zrenovovat starý dřevník na zahradě, konečně budeme mít důstojný přístřešek pro pořádání zahradních party i za deštivého počasí.
Předminulý víkend měl být zasvěcen zabydlování nového altánu - zahradní nábytek, nádobí a tak. Ráno tam ještě zaběhnu uklidit tácy, na kterých suším větvičky tymiánu a oregána.
Hned na prahu strnu: no nazdar, to je spoušť! Bylinky rozházené všude po podlaze a viník je mi hned jasný- kočky, ty potvory se tu zas mrouskaly, nebo co.
Vracím se do domu postěžovat si manželovi, vyslechne mne a pak se záhadným úsměvem praví:
"Kočky jsou v tom nevinně, pojď se mnou zpátky do altánu, něco uvidíš."
A viděla jsem; na jednom ze sloupků, v malém prostoru pod střechou sedí malé rozčepýřené hnízdo- a bezpochyby velmi voňavé hnízdo, protože upletené ze stonků mých sušených bylinek!
Zkrátka, jistý pan Rehek domácí s jistou paní Rehkovou se rozhodli, že u nás budou bydlet. Vhodný materiál na stavbu hnízda byl po ruce, tak neváhali a zahnízdili.
Ptactvo bylo tedy rychlejší v zabydlování a nám nezbývá, než to respektovat. Naše vlastní stěhování do altánu se odkládá na dobu neurčitou, resp. až vyvedou mladý.
Altán obcházíme v uctivém oblouku, abychom Rehkovy nerušili a já teď nemám kde sušit prádlo, když zaprší.
Zato téměř každý den snídáme venku pod ořechem a radujeme se z on-line reportáže ze života ptačí rodinky- program skoro stejně tak dobrý jak na kanálu Zoom.
Jojo, na ptáky jsme krátký, a taky pomalý!
Přečtěte si také: Na ptáky jsme krátký
