Všichni jste si někdy určitě všimli, že naše zážitky mají něco společného s vůněmi, popřípadě chutěmi. Malé děti nám voní svou čerstvostí a nevinností, pudry a mastičkami, pomineme-li základní lidské potřeby, kdy většinou muži utíkají od svých prvorozených synů a milovaných dcer a rádi nechají tyto činnosti na matkách, které je taky statečně a s láskou vykonávají.
To všechno je ale teprve začátek, přijdou školní léta, takový prvňáček vzpomíná na právě nalakovanou školní lavici, jejíž vůně se mísí s novou aktovkou, vůní sešitů a krásně ořezaných pastelek, po celou dobu školní docházky ho budou tyto vůně doprovázet a s chutí maminčiných svačin utvoří celek, který bude víceméně tím příjemnějším, co v lavicích leckterý kluk či holčička zažijí. Léty se budou vůně a chutě pomalu měnit, tak, jak nám čas dovolí. Na konci povinných školních let leckterý žáček začne rozlišovat další vůně a chutě, co život přináší. Na jaře začne více vnímat vůně jarních květů a také ladné tvary svých spolužaček. Okusí chuť cigarety a taky chuť prvního polibku, vypije své první pivo a je jen na něm, kterou chuť a vůni si vybere za svou.
Netuší, na jaké stojí křižovatce, no přejme mu hodně štěstí. Pak přijde raný čas dospělosti, kdy nám chutná a voní skoro všechno, nejkrásnější čas našeho života. Jednoho omámí vůně benzinu, další touží po růžích, jiný miluje dobrý vonící pokrm, ten touží po vůni opačného pohlaví, tomu chutná sport a všichni touží po penězích, protože za peníze si může mnoho vůní i chutí koupit.
Já vzpomínám na neděle mého dětství a mládí, kouzelné chvíle, kdy jediný volný den v týdnu nabízel tolik chutí a vůní, klidná snídaně s vůní kakaa a vánočky, chuť pomoci mamince s obědem, který byl rodinnou tradicí a nikdy nezklamal svou chutí, po obědě malá siesta s knihou a pak chuť na moučník, vonící bábovka nebo jiná maminčina dobrota podpořila chuť na procházku, která nás vedla cestou do přírody kolem cukrárny, ze které voněla káva a hlavně vanilková zmrzlina, kterou jsme s chutí nabírali lžičkou - lopatičkou, která k tomuto rituálu právem patřila.
Na prahu své dospělosti jsem poznala jednoho mladého muže, voněl po dobrém krému, chutnal mu sport, voněla jsem mu já a to způsobilo, že jsem za pár let pudrovala prdílky našich dětí a mazala vonícími krémy, teď mě chutná být babičkou a moji čtyři vnuci jsou pro mě ty největší voničky, chutná i voní jim sport, chutná jim moje svíčková a je úplně jedno, jestli je všední den nebo neděle!
