K narozeninám jsem dostala od dcery knihu Krámek s kouzly s poznámkou, že je putovní, ať ji po přečtení půjčím někomu dalšímu. Slíbila jsem ji tedy druhé dceři, která přijede a nějakou dobu pobude.
Po tom, co jsem si před dvěma dny přečetla na íčku, mám potřebu podělit se o pěkné myšlenky, které jsem v té knize našla. Ztotožňuji se s nimi a mohu potvrdit jejich dosah ověřený vlastním životem. Nejdřív však musím předeslat, že ji napsal lékař – neurochirurg James R. Doty o svém zpočátku nelehkém životě.
„Skoro celé dvacáté století se mělo za to, že mozek je pevný, neměnný a statický. Dnes víme, že je velmi tvárný a může se měnit, adaptovat a transformovat. Formuje se zkušenostmi, opakováním a záměrem. Pouze díky neobyčejným technologickým vymoženostem můžeme v posledních desetiletích chápat schopnost mozku transformovat se na buněčné, genetické a dokonce i molekulární úrovni. Naučil jsem se, že každý z nás má pozoruhodnou schopnost změnit samotný systém svého mozku.
První zážitek ohledně poddajnosti mozku se odehrál v zadní místnosti kouzelnického obchodu s Ruth. Ve dvanácti letech jsem si neuvědomil, že v průběhu šesti týdnů mi doslova předělala mozek. Udělala něco, o čem by mnozí v té době řekli, že není možné.
...
Jedno máme všichni my lidé společné: První zvuk, který slyšíme, je zvuk matčina srdce. Stálý rytmus je první spojení, které všichni známe. Ne rozumem, ale srdcem. V srdci nacházíme útěchu a bezpečí před nejtemnější temnotou. Srdce nás dává dohromady a srdce se láme, když se rozcházíme. Srdce má své vlastní kouzlo – lásku.
…
Srdce je podle výzkumů orgán, ve kterém sídlí inteligence, a má velký vliv na mozek, emoce, uvažování a volby, které děláme. Srdce nečeká pasivně na instrukce z mozku, ale nejenže samostatně myslí, ale vysílá signály do zbytku těla. Část bloudivého nervu v mozkovém kmeni je intenzivně inervována v srdci a v dalších orgánech a je součástí autonomního nervového systému.
...
Mozek má svá tajemství, ale já byl odhodlaný odkrýt tajemství srdce. Hledání, které začalo v kouzelnickém obchodě, mě dovedlo do mého nitra, ale cesta ještě neskončila. Věděl jsem, že budu muset vyjít ven. Mysl nás chce rozdělit a udržet v izolaci. Učí nás srovnávat se, odlišovat, dostat, co je naše. Srdce nás ale chce spojovat, chce, abychom sdíleli. Chce nám ukázat, že rozdíly neexistují a všichni jsme v jádru stejní. Srdce má svou vlastní inteligenci, a pokud se od ní budeme učit, dospějeme k tomu, že si něco můžeme uchovat pouze tehdy, když to darujeme. Pokud chceme být šťastní, udělejme šťastnými ostatní. Pokud chceme lásku, musíme lásku darovat. Pokud chceme radost, je třeba, aby se radovali ostatní. Pokud žádáme odpuštění, musíme sami odpouštět. Pokud chceme mír, musíme ho vytvořit ve světě kolem nás. Pokud si chceme vyléčit své rány, musíme vyléčit ostatní.
…
TO, ČEMU RUTH ŘÍKALA kompas srdce, je skutečně forma komunikace, která existuje mezi mozkem a srdcem prostřednictvím bloudivého nervu. Výzkum ukázal, že srdce vysílá do mozku mnohem více signálů, než mozek do srdce – kognitivní i emocionální systém v těle je inteligentní, ale ze srdce do mozku vede mnohem více neurálních spojení než opačně. Naše myšlenky a pocity mohou být silné, ale silná emoce dokáže umlčet myšlenku, kdežto jen málokdy se nám podaří myšlenkou potlačit silné emoce. Ve skutečnosti spouštějí nejsilnější emoce přemítání a neutuchající myšlenky. Oddělujeme mysl od srdce a říkáme jí racionální, přitom je však mysl a srdce část jedné sjednocené inteligence. Nervová síť kolem srdce je zásadní součást našeho myšlení a schopnosti dedukce. Individuální štěstí a kolektivní pohoda závisí na integraci a spolupráci mysli a srdce.
…
Mozek toho ví hodně, ale prostá pravda tkví v tom, že ví ještě mnohem víc, když se spojí se srdcem.
…
Ve světě se rozmáhá epidemie osamění, strachu a deprese, především v západním světě. Duch a vzájemné propojení je ochuzeno. Podle studií 25 procent Američanů nemá nikoho, komu by se svěřilo se svými problémy. To znamená, že každý čtvrtý člověk, kterého dnes potkáte nebo vidíte, nemá nikoho, s kým by mohl mluvit, a to má nepříznivý vliv na jejich zdraví. Jsme od přírody společenští – jsme uzpůsobení ke spolupráci a vzájemnému propojování – a když takovou možnost nemáme, onemocníme. Výzkumy ukázaly, že čím víc se na společenské rovině propojujeme, tím delšího věku se dožíváme a tím rychleji se zotavujeme z nemocí. Izolace a osamění pro nás znamenají větší riziko nemoci a smrti než kouření. Opravdové sociální propojení má hluboký dopad na duševní zdraví – dokonce větší než cvičení a ideální tělesná váha na fyzické zdraví. Přináší dobrý pocit. Sociální propojení spouští stejná centra odměny v mozku jako drogy, alkohol a čokoláda. Jinými slovy, když jsme sami, onemocníme, ve společnosti je nám dobře.
…
Cítím, že každý z nás je propojený. Když se podívám na druhého člověka, vidím sám sebe. Vidím své slabosti, nedostatky a křehkost. Vidím moc lidského ducha a moc vesmíru. V hloubi duše vím, že láska je to, co nás všechny spojuje.
…
Otevřel jsem srdce a zjistil, že mé srdce je schopno propojit se s jakýmkoliv jiným srdcem, které potkám.“
Došla jsem po létech ke stejnému názoru. Věřím, že takových je nás víc, a to i tady na i60. Třeba aspoň někoho potěší, že má stejnou zkušenost.
