Mátohy velkoměsta
Ilustrační foto: pixabay.com

(sonet o feťácích)

 

Tak jak rok může být dlouhý,

nesplatí nikdy věčný dluh,

za každý peníz – úsměv pouhý,

ale v srdci… strašný puch.

 

V něm se prohánějí touhy

i letmý odlesk černých tuch,

v něm plavou všežeroucí louhy

a svět se mění v mrtvý luh.

 

Kdo pro koho je věčný slouha,

když oni věří v barvu duhy,

však skutečnost má barvu tuhy?

 

A kdo se nocmi mlčky plouhá,

na pažích má modré pruhy

a pod očima kruhy?

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
4 komentáře
Anna Čípová
Smutné, ale hodně reálné.
Karel Boháček
Je to velmi zajímavé a mně se to líbí .
Zuzana Pivcová
Aha, to je ten Váš slíbený sonet, v němž přitvrdíte. Forma sonetu je dokonalá a Petrarca žil v jiné době a tomu odpovídala i jeho tematika. Tahle je hodně dnešní a nelze se jí občas vyhnout, zvláště u nás ve velkoměstě.
Jana Šenbergerová
Nejen veselé a krásné věci nás obklopují. Život má mnoho podob a tváří. Pěkné, i když to není můj šálek čehokoliv.